Pohozená ženou divou , nebo také Macebilou

Krušné hory.Samota a leden bohatý na sníh.

"Dneska nebudu odstrojovat koně z postrojů, pane fořt.Také tu v maštali přespím."Tahle slova adresoval kočí na mého budoucího tatínka."Myslíte , že už by to mohlo přijít? Žena má termín porodu ažž za deset dnů." Odvětil nastávající otec." Já mám doma čtyři děti, tak snad už o tom něco málo vím", usmál se kočí."Kdyby něco, budu s koňmi a sáněmi hned připaven."

A udělal dobře.Na maminku v noci přišly porodní bolesti.Zapřáhnout koně, bylo jen dílem okamžiku.Na sáně seno, na něj nová plachta na kůrovce.Na plachtu deka a pak přišla maminka, pořádně zabalaná do tátovo hubertusu.A ještě naducaná duchna  a polštář pod hlavu .Táta nazul lyže na nohy, přes rameno pušku  a již se  jelo.Sníh se sypal, měsíc ozařoval kouzelnou zasněženou krajinu.Koně se bořili po břicha do sněhu a maminka později vyprávěla, že nikdy nezažila mořskou nemoc.Tenkrát však ano.

Podivné seskupení lidí a zvířat vyrazilo směrem k asfaltce, silnici z Kristian Hrádku na Děčín.

Když s e všichni dostali na silnici, tatínek 3x vystřelil z  kulovnice.Byl domluven předem s velitelem posádky pohraniční stráže na Maxičkách.V případě nouze že se takto ohlásí  a velitel zavolá z Děčína sanitku.Silnice byla místy dobře sjízdná,ale místy naváté závěje brzdily rychlost pohybu saní.Přejeli odbočku do vsi Maxičky a sanitka nikde.Projeli další vesnicí Jalůvčí , kde je dohonili dva členové pohraniční stráže na koních.Veitel je poslal, jako případnou pomoc. Až V Přípeři čekala sanitka.Nemohla vyjet výš do hor.

Pro posádku sanitky to musela být podívaná.Vysokánský chlap s knírem a namrzlým plnovousem  na lyžích, působil jako Krakonoš z pohádky.Koně, co se z  nich kouřilo  a vyděšená maminka.

A tak jsem se narodila .Já, Květoslava  Kristýna  Tuháčková.To je ta první verze.Ta druhá je, že mne táta našel v lese pod smrčkem, kde mne pohodila nějaká divoženka.Nebo také patronka Krušných hor, Marrcebila.A ta své děti "rozdává" jen vybraným rodičům.Protože její děti sjou vyjímečné.Vyjímečná si nepřipadám, tak se přikláním k té divožence.