pozor berunko!

No a já si to zase vyložila tak, že jde o ženu po přechodu, jdoucí po přechodu. Trochu je ještě mladá či nonkonformní či střelená a tak si češe culíky, ale má ty povinnosti, takže jí tašky (reálný či pomyslný) ohejbaj záda. No, koment delší než dílo, tak to má bejt :) :) :) Tip a.

:-)

Atkij díky za koment. Nechám to chvilku uležet, a pak to znova zkusim :-)

pěkný senrjů Radovane :-)

já su necita

Hochu hochu, od tebe jsem to nečekal... ty jsi snad rád, když zralé ženy bolí dolní končetiny?! (chci strašně moc věřit, že jsem to třeba špatně pochopil)

pěkný

Babička na Starém bělidle vždycky řvala: Pozor Barunko! (Dášo a Bóžo, promiňte...)

Radovane:

Ač po přechodu

překonala alpský hřbet

nožky bolí moc

Nemůžu si pomoct, ale ty obrazy mi přijdou velmi vzdálené. Přesah zbožňuji, ale zde mi uniká. Přestože jsem obeznámena se situací. O to víc mi jejich stvárnění nepřijde právě šťastné. Navíc název by v haiku neměl plnit funkci nápovědy. Právě proto texty autoři většinou číslují, či jinak  univerzálně značí. 

Motiv je krásný, určitě si zaslouží další péči, po nějaké době se k němu vrátit. 

snaku, teď jsem si všimla ještě komentáře k textu. Ano, o tom možném pocitu dvojího lámání vím. Abych podržela obraz, riskla jsem to :-)

/*

po přechodu

dámy ohýbají hřbet

vážím si jich moc

snaku, pěkná interpretace. Marně přemýšlím, proč mi to nepřišlo na mysl. Asi jsem viděla ještě malá děvčátka a vítr byl jen nezbedný uličník.

dávám sedm teček......chtla jsem napsat hvězdiček...:-))))............*/*******

pravda! ....já jsem při večeru nějaká nedovtipná :-)))

Di, jako nápovědu jsem dala nadpis pozor berunko! tak často babičky vnučky oslovují. Aspoň teda myslím :-)

Dag: naopak, má to velmi podstatný přesah, možná ten největší :o) Je to latentně erotické a podzimní vítr tu zastupuje přerod dívky v ženu, nadzvedání sukně je obrazné pojmenování pohlavního dospívání... (zatím plně neuvědomělého).

ahááá, takhle to bylo :-)))  Já myslela, že jsi šla s nákupem a vím jak chodím, když nesu těžký tašky...hlava vepředu nohy kdesi vzááádu. Akorát ty culíky už nenosím, checht

snaku, pěkné, má to prima atmošku, ale chybí mi tam přesah.

Nějak mě to nezasláho. Upřímný smajloš.

Irčo díky. Jeli jsme autem a na přechod vběhla holčička a za ní její babička ověšená taškami. Je to o tom, že mládí jde často bezhlavě vpřed a stáří zatížené moudrem života ho vybízí, aby zpomalilo a rozhlédlo se. 

A je to i o vtíravém obrazu babičky s plnýma rukama, která jen bezmocně volá a může jen přihlížet, jak to dopadne.

Pokud vidíš další obraz, prozradíš mi jaký? 

K textu - nejsem si zcela jistý, kde má být kireji. Takto to vypadá, že jsou tam zlomy dva - na konci prvního i druhého verše. Možná by mi přišlo logičtější, kdyby pomlčka byla na konci druhého verše, protože první dva verše na sebe přímo navazují, ale chápu, že by tak došlo k sémantickému posunu...

Na podobné téma jednou jedna má studentka na vysoké škole napsala haiku, které znělo asi takhle (přesnou citaci si nepamatuju):

podzimní vítr ---

školačkám s aktovkami

nadzvedává sukně

:-))

...jojo, hotovej přístavní nosič, jen ty culíky vlají jak vlajky : pozor těžkej náklad :-)

Pěkné, Dášo. Aspoň mně to přijde jako vícevýznamové senrju...