Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seV HOUPACÍM KŘESLE
Autor
Dan TM
V HOUPACÍM KŘESLE
Sedá na zápraží svého domu,
špičatá kolena u sebe
Celý den hledí k zatáčce silnice
a opakuje různá slova
bez logické posloupnosti ve větě
Navečer se kymácivým pohybem
vychyluje vpřed a vzad
Doputoval ke své Zdi nářků
A Bůh slyší každé z jeho slov
22 názorů
Marcela.K.
07. 12. 2021Ta báseň je dobře nakreslená. to "houpání" znám. Často k němu doputují i bez houpacího křesla...
Morticia Adams
09. 11. 2021Smutné..v realitě i v básni.
Jarmila_Maršálová
21. 10. 2021Dane, ... myslím, že je tam vše, co jsi chtěl říct a jak jsi to chtěl vyjádřit.
V HOUPACÍM KŘESLE
Sedá na zápraží svého domu,
špičatá kolena u sebe
Celý den hledí k zatáčce silnice
a opakuje různá slova
bez logické posloupnosti ve větě
Navečer se kymácivým pohybem
vychyluje vpřed a vzad
ke své Zdi nářků
---------------------------------------------------
Rozhodně dobrá báseň a jsem rád, že redaktoři vnímají především akcent veršů. Dovolil jsem si úpravou druhé sloky poukázat na drobnou stylistickou nečistotu básně, která navíc tlumí i sílu úderu gongu, který rozeznívá, a nadbytečný poslední verš, který působí jak dopovídajícím dojmem, tak i trochu utěšitelsky a vlastně okrádá čtenáře o potřebnou syrovost.
Text je obrazem nemocného člověka, tak mu rozumím já. Pointa je pravdivá, doufám, věřím
vše a svém místě, miniatura bez ozdob, ***
Ruší mě časově vymykající se slovesný tvar "doputoval". Jinak podařené dílko.
Jednoho staříka vídávám nad poměrně frekventovanou silnicí. Sedává na lavičce pred kůlničkou. Pokaždé, když jedu kolem, dívám se, jestli ho uvidím. Většinou mě nezklame. A stejně vždy pocítím zvláštní lítost...
V podstatě souhlasím s Gorou, ale dalo by se to ještě víc sevřít, vyjádřit se stručněji, aby to působilo jako kladívko na hřebíček nic víc, např. zde:
a opakuje různá slova
bez logické posloupnosti ve větě
Kdysi jsem viděl ruský válečný film z Afganistánu, jeden voják byl v civilu výtvarník, v tom filmu řekl něco jako ýe umění, to je zbavit se všeho co přebývá. Něco na tom je.
Přirovnal bych to k soše, je hezká, ale mám pocit, že by se ještě dalo něco přitesnout.
Ale smekám, pře tím rozměrem zdravotním, psychologickým/pozorovatelským i náboženským, jak napsala Gora.
Moc se mi zamlouvá několik strunek, na které jsi v básni "zabrnkal" - hledisko zdravotní, psychologické/pozorovatelské i náboženské.
Možná by se pár slov dalo ještě doladit, upravit, ale i vzhledem ke tvé předchozí tvorbě posílám výběr.
Thea v tramvaji
03. 05. 2021Taky se mi líbí...
Daně, tohle je velmi krásná báseň! Smutek... a přece naděje. Velice dojemnej příběh. Tip a.