Blázni

Také jsem nečekala kolik nejště málo známých věcí se zde dovím v komentářích.

škoda že nesouhlasí i ti co chodí do kostela a posluchají ty litanie o ničem, když historie křesťanů je plná vražd, mučení a válek.

je pro mě záhadou, že křesťan, který věří v Ježíše jakmile má moc, ať je to monarcha, nebo politik, stejně se neštítí vyhlásit válku někomu jinému a poslat xy lidí na smrt, tohle Ježíš nehlásal, aby dělali jeho následníci

však já s tebou souhlasím

netWoore, za to ale může právě křesťanství, toto "náboženství lásky" bylo postaveno tak aby mocní a bohatí mohli ovádat chudé a méně vlivné. Theodosius I r. 392 uzákonil jako jediné náboženství v Římské říši křesťanství, tomu opravdu říkám tolerance vůči jiným náboženstvím.

anebo když zabrousíme poněkud blíže k nám, víš že Prusové byli původně slovanským národem? ale měli tu smůlu, že odmítali křesťanství, křestané jim projevili svoji toleranci a lásku tím, že s nimi vedli křízové výpravy v letech 1217 - 1274, nejenom, že se křestanům je povedlo úplně vyhladit, ještě jim zabrali jejich území Řádem německých rytířů (všechno křesťané) a k dokončení zkázy území germanizovali pomocí německých kolonistů, jediné co zbylo, byl název Prusko, proto němci zasahovali tak daleko na východ do r. 1945, protože ohněm a mečem si získali krajinu pro křesťany

ty brdo, to jsem necekal, ze kratka smutne usmevna rikajda vyvola diskuzi o krestanstvi. :))) kamamura, prozu tady nectu prakticky vubec (kdysi jsem se sem prisel podivat na netradicni rymy a... nu, necekal jsem, ze na basnickym webu ani nikdo nerymuje), ale to tve jsem docetl a... zajimavy. O krestanstvi klidne rad pokecam, ale rikam z kraje, jsem ateisticky radikal a byt uznavam krestansky hodnoty, neuznavam jakekoli nabozenstvi, bo je to jen nastroj chytrych na ovladani hloupych a chytrejsich skrze hloupe. Svuj nazor si dokazu obhajit, bude-li treba. 

když se vezme v potaz, že Ježíš tu založil něco nového, že je tedy zakladatel a první křesťan k tomu, dejme tomu, že Nový zákon, že to jeho kniha, i když to sepsal kde kdo, a dal tam kde co, v té podobě v jaké to přišlo, tak čím vzdálenější následovatelé v časové ose od něj jsou, tím vzdálenější i fakticky a myšlenkově mu jsou

a to ani nemluvím o kněžích co zneužívali děti ve století dvacátém a v současnosti.

řekl bych to takto, dokud byli tlačeni Římskou říší dolů, tak se jim snadno šlo cestou křesťanství, jakmile ale sami usedli do Římských/Byzantských trůnů, touha po moci se jim stala bližší, než vlastní následování Ježíše, tím tu víru devalvovali a ztratili tvář

Aru - to mi ale mluvíš z duše. Pamatuji se, jak jsem se někdy před třiceti lety (ten čas letí) rozcházel asi po desáté se svou tehdy životní láskou, bylo to v čajovně u Václaváku, a přisedl si k nám nějaký agilní mladý křesťan i s partnerkou a začali nás obracet - hladce a obratce. Mě bylo pochopitelně zle, protože se mi život rozpadal před očima, tak jsem na něj vypálil, že Ježíš Kristus přece žádný křesťan nebyl, ani jeho následovníci nebyli, protože v době, kdy kázal a chodil mezi lidmi křesťanství ještě neexistovalo, a bylo vidět, jak ho ta myšlenka totálně rozhodila, jak naprosto neví, co na to říci. Papeže, který onehdá v bule "Et Ceteram" rozdělil svět mezi Španělsko a Portugalsko, by podle mého názoru Ježíš skutálel ze schodů rovnou do připraveného měděného kotle zanačky "Asmodeus' finest copperware". O kardinálu Dukovi, který chudé lidi nazývá "lůzou" a přátelí se s extrémisty a Václavem Klausem ani nemluvě. 

rozčiluje mě jak za křesťana a křesťanství se schová kdokoli a cokoli, nástupci Ježíše už nědky kolem r. 400 rozhodně žádnymi křesťany nebyli, už tehdy začali ochutnávat co je to moc a jak ji použít

Galileo Galilei, proslulý astronom a fyzik se v pochmurné náladě vracel za šera ztemnělými ulicemi Říma ze slyšení u inkvizičního tribunálu, které se věru odehrávalo docela jinak, než si představoval. Očekával kolegium přísných, asketických, avšak zbožných církevních hodnostářů, se kterými bude diskutovat o teologických aspektech svých fyzikálních objevů a teorií. Místo toho ho přijal vrchní inkvizitor Giormo Fontachini sám; oproti očekávání růžolící, korpulentní chlapík s mastnou bradou, na kterém bylo vidět, že si světských radovánek rozhodně neodpírá. Giormo Galileimu kultivovaným, žoviálním basem sdělil, že má v zásadě dvě možnosti: buď okamžitě a bez výhrad odvolá své kacířské učení o heliocentrismu, nebo mu přítomný inkviziční vyšetřovatel Luca Brassini, původním povoláním "mistr málodobrý" přezdívaný vězni v inkvizičních žalářích "pan Svědomíčko", velmi odborně a zručně otevře schránku tělesnou a provede Galilea tajemstvími mikrokosmu jeho vnitřních orgánů podobným způsobem, jako Galileiho dalekohledy odhalují užaslým očím Galileových vědeckých přátel taje makrokosmu planetárního. 

Galileo si bez dlouhého váhání zvolil možnost první, odmítl zdvořile inkvizitorovo pozvání setrvat na večeři ("bude se podávat kachna po burgundském způsobu se světlou jíchou, Milánské tortelloni s nejlepším toskánským olivovým olejem - to prostě musíte, musíte ochutnat, Mistře Galilei..."), a vypravil se pěšky k domu, kde si pro účely návštěvy Říma pronajal podkrovní byt. 

Vyčítal si zbabělost, kolena se mu ještě třásla, když si vybavil "nářadíčko" onoho příšerného katana Brassiniho, různé kleště, vrtáky, dláta, a ještě další, horší věci, jejichž účel bohudík neznal. Měl jsem se ještě otočit a něco zvolat, něco, co by si historie pamatovala, jako statečný Giordano Bruno, který neváhal jít pro své přesvědčení až na hranici. Třeba "Do roka a do dne tě zvu na Boží soud, Giormo Fontachini!" - nepříliš originální, ale patřičně působivé a patetické. 

Jak tak zadumán kráčel ulicí, všiml si na nedalekém náměstí nějakého srocení lidu. Zastavil se a zkoumal, co přilákalo pozornost shromážděného davu, sledoval zraky lidí až ke střeše blízkého domu, kde stál rozježený, zoufale vyhlížející muž, jehož neupravené šaty vlály ve večerním povětří, a volal: "Přece mě nemiluje, vím to najisto, ale mohu já bez ní vůbec žít? Žít, či nežít, to je to, oč tu běží!"

Pod ním se cyničtí obyvatelé okolních domů sázeli, jak celá věc dopadne. "Říkám ti, Vincenzo, že skočí. Je mu už všechno jedno." "A já sázím pět stříbrných florénů, že neskočí, Paolo. Podívej, jak se mu třesou kolena, ani vlastními slovy se vymáčknout neumí, a tak krade repliky od toho anglického škrabáka Shakespeara." "A já říkám že skočí, a sázím deset florénů proti těm tvým pěti." "Houbelec! (těžko přeložitelná tradiční italská kletba) Dvacet florénů, že neskočí!"

"A přece skočí!" zvolal právě příchozí Galileo Galilei a třískl o okraj kašny na náměstí měšcem se třiceti florény. Jeho zvolání zakončil příšerný jekot, který náhle přerušilo ošklivé, mokře znějící žuchnutí, po kterém se rozhostilo téměř dokonalé ticho. Galileo beze slova shrábl obstojnou sumu z okraje kašny a odcházel domů jako vítěz sázky. Satisfakce, kterou při tom pociťoval, byla mnohem, mnohem slabší a ubožejší, než si byl sám sobě ochoten přiznat. 

tak asi takhle..

Sejdou se dva chlapi u nebezské brány a povídají si, jak umřeli. -Měl jsem krásnou ženu a hrozně jsem žárlil. Jednou mi kámoš z práce volal, že má doma chlapa, ať tam hned jedu. Vtrhnu domu a prohledám celý byt - skříně, pod postelí, špajz - prostě všude. Nikoho jsem nenašel a tak mě štěstím klepla pepka.- Ten druhy: -Vidíš ty debile, kdyby ses podíval do mrazáku, tak jsme oba naživu!

a ještě jeden.....

Přijede manžel nečekaně ze služební cesty a vidí na stole hořící doutník. Rozlítí se na manželku a křičí: "Odkud je ten doutník?" Manželka mlčí a tupě zírá. "Povídám, odkud je ten doutník?!". A ze skříně se ozve: "Z Havany, ty blbe!"

ať nežijí s nevěrnicí,

ale dále žijí přeci :-)

Nevolte muži z výše pády,

když manželky maj jiné rády,

návrh - aspoň zkusmo pletky,

prubněte to u sousedky.

oni to vedia, preto skáču :)*