Lísteček

Liste, lístku, lístečku,

co v tanci snesl ses mi

do chladem zkřehlé dlaně,

nemluvíš, přesto nemlčíš,

lehce schoulený a skrčený

všemi barvami vyprávíš

příběhy veselé i hravé,

ale i ty smutně tragické,

jsi tak křehký a jemný

jako vůně čerstvé kávy,

když rozvine se prostorem,

nalil jsem si horký šálek

a tebe lístečku líbezný,

položil jsem vedle hrnku,

hledím na tebe a čtu

tiše se zaujetím zprávy,

co na tvůj zbarvený hřbet

příroda, ta dáma hravá,

svým kouzelným perem

napsala snad za svítání

kapičkou rosičky ranní

nachem šafránu ovanuté,

povinnosti mě ženou pryč

na několik dní z domu,

vrátím se zpět a ty,

ach ty nebohé listoví,

již nehraješ všemi barvami,

jen nevlídnost hnědé

líčkům tvým vtiskla ráz

unaveného starce a kmeta,

smutno je mi a do pláče až,

ven však pohlédnu z okna,

tam dítko čiperné zřím se smát

a rázem smutek je ten tam,

i žal s bolem zmizely hned,

ta dětská očka třpytivě planoucí

poňoukají mě se zase smát

a lákají mě vyrazit ven,

do Světa, za lidmi, do života.