Nepolapitelný Jan (Píseň o odbojáři)

Německý voják si sed

v hospodě u městských bran,

jeden kluk z okolí

čajznul mu pistoli,

zatímco pil jako Dán,

ten kluk se jmenoval Jan.

 

S kámošem druhou zbraň chtěl,

našli si příhodný roh,

policajt opilý,

na něj udeřili,

dřív než je uvidět moh,

zaslechl: „Die Hände hoch!“

 

Neposlechl příkaz ten,

sahal hned pro svoji zbraň,

pomalý v opici

na prázdné ulici

spravilo to jen pár ran

a z místa odešel Jan.

 

Střelivo trhaviny

do kufru shromažďoval,

přišlo však udání,

Gestapo vyzvání,

Jan ani nezapíral,

na půdu prý kufr dal.

 

Gestapák jeden s ním šel,

nahoru pro kufr ten,

Jan kdesi zaloví,

vytáhl pistoli,

párkrát z ní vystřelil jen

a oknem vyskočil ven.

 

Spal v lesích pod Čerchovem,

ze stohu měl teď svůj stan.

Sedm set vojáků

a tři sta četníků

prohledat přišlo les tam,

aby byl polapen Jan.

 

Zatykač na nároží

bíle svítí do všech stran,

za sto dvacet tisíc,

kdo by chtěl Němcům říct,

kde je muž, co je dnes zván

Nepolapitelný Jan.

 

S falešným dokladem pak

do vlaku na Bělehrad

usedl v obavách,

při různých kontrolách

štěstí mělo při něm stát,

opustil protektorát.

 

Do našich jednotek šel,

v Anglii výcvik mu dán.

S perutí stíhací

létával v oblacích

touhou po odplatě hnán,

bil se za svou zemi Jan.

 

 

P. S.: Zhudebněno zde: https://www.youtube.com/watch?v=zF3YKmVV7iM

 

---