Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNěkolik Dannyho nedorozumění
Autor
Danny
Tyto příhody nepíšu proto, že bych se kvůli nim nějak zvlášť trápil. A taky ne proto, že bych chybu v těchto případech vždy viděl pouze v okolním prostředí. Chtěl bych jen ilustrovat: ilustrovat jiný způsob myšlení, který může vést k nedorozumění až nekompatibilitě.
První příhoda je z doby, kdy mi bylo tak tři až pět let, nevím přesně. Byli jsme tehdy s babičkou v samoobsluze a já ji požádal, aby mi koupila pomerančový džus. Ona se zeptala: "máš rád pomeranče?". Já byl v té době dost vybíravý. Pomeranče z dužinou se mi docela hnusily, protože se mi špatně jedly, vždycky jsem se zakapal a tak. Nechtěl jsem lhát, tak jsem popravdě řekl, že ne. Babička mi proto nekoupila tu šťávu a já byl z toho smutný. Šťáva a samotná pomerančová chuť mi nevadila, naopak chutnala mi hodně, ale seskládat v onom raném věku onu správnou, vše opravdu vysvětlující, i docela divnou (babička to nemohla vědět) odpověď "sice nemám rád pomeranče, ale pomerančovou šťávu rád mám" - na to jsem byl přece jen příliš malý. Asi mi byly přece jen ty tři a ne těch pět.
Druhá příhoda je z doby, kdy jsem byl teenager a byl jsem s dalšími teenagery na jednom letním pobytu. Jedné holce se něco ztratilo: tuším náušnice. Lidé začali hledat. Ale já jsem z nějakého důvodu (už si teď nepamatuju jakého) došel k názoru, že hledají na špatném místě a měli by hledat o jednu louku dál, což jsem jim řekl a louku jim ukázal, aniž bych však sám začal hledat. Místo aby mi poděkovali za radu, začali mi nadávat, ať tedy hledám sám. Jenže: já neumím dobře hledat. Fakt ne. Věci mi splývají a často na danou věc přímo brejlím a nevidím ji ani za nic. Ovšem měl jsem tu informaci, že náušnice je asi jinde a chtěl jsem s použitím této informace pomoct. Ve svých jedenadvaceti jsem příhodu vykládal své tehdejší partnerce a překvapilo mě, že se přidala na stranu těch lidí, že jsem prostě "klasickej chlap, kterej jen kecá, ale nic sám nedělá". Zase tu chyběla úplná informace "sice neumím hledat a v samotném hledání bych vám vůbec nepomohl, ale vím, že je to spíše támhle".
Třetí příhoda je čerstvá. Jel jsem před pár dny do města na sraz v hospodě a zastavila mě důchodkyně, že chce jít na tramvaj číslo 2, jak se tam dostane. Uznávám, tady byla chyba čistě na mé straně: ale omlouvá mě to, že jsem byl z nečekané sociální interakce hodně nervózní a to, že jsem měl tu "dvojku" takto silně zadrátovanou. Prostě já tou tramvají č. 2 jezdil cca sedm osm let na víceleté gymnázium a pak ještě nějakou dobu do dvou různých zaměstnání, tak jsem okamžitě paní nasměroval na onen ostrůvek. Za minutu byla zpátky a vynadala mi, že kdovíkam by kvůli mně jela a že chce přece do Kauflandu. Inu: ona chtěla na dvojku, která jede přesně opačným směrem z koleje vedle. Ani jsem nevěděl, že tato dvojka opačným směrem jede k nějakému Kauflandu. Ale když mi chyběla vstupní informace, kterým směrem chce jet, měl jsem se, mea culpa, doptat.
Někteří lidé prostě přemýšlejí trochu jako počítač, bez ohledu na to, jestli s nějakým kdy v životě pracovali nebo ho i viděli nebo byl vůbec vynalezen v době, kdy žili. Na zadání vygenerují odpověď, která je logicky přesná, ale obsahuje error, který se týká některé neúplné informace, která v otázce nebyla a kterou si "nepočítačoví" lidé asi nějak pohotově domyslí. Nemyslím, že to úplně souvisí s autismem nebo aspergerem, to by bylo na dlouhé povídání, ale možné styčné body tam jsou.
20 názorů
Já si zase kolikrát říkám, že bych si měla se všemi jen psát. Protože nahonem neumím vyplivnout pohotovou, vtipnou, inteligentní odpověď... zato při korespondenci... to je jak valčík...
přišlo mi to dost suché, spíš náměty na delší texty; takhle můžu jen napsat - jo, chápu, někdo prostě to uvažování má jiný - ale to už se docela vzdalujeme od literatury.
Líčit, v čem spočívala jednotlivá nedorozumění, mi nepřipadá pro příběh moc šikovné. Dalo by se to zpracovat víc povídkově a čtenářům by došlo, o co jde.
Dobře se čte tahle "technická zpověď", v níž text ke konci vyústí. A uvdomuju si, že ve druhé příhodě mi chybí informace, zda tu náušnici nakonec našli či nenašli (líbilo by se mi, kdyby ji našli na té druhé louce, ale to už by hraničilo s mysteriózním příběhem...) I tak tip. P.S. a když po dočtení odhlédnu na začátek k názvu a jménu autora, překvapuje mě, že mě to jméno tentokrát nenapadlo už v průběhu čtení...
To se stává. Myslím si, že ani tak nevadí, když si lidé neporozumí jako spíš, když se nedoptají a nevysvětlí si to. To prostě nejde - vyjadřovat se tak, aby to úplně každý a vždy pochopil.
Zkus to ještě přihlásit jako Poezii v próze a sérii haiku - za pokus nic nedáš, a čím víc lístků do tomboly, tím větší šance na jackpot! ;-) /s
ahoj, myslím, že tohle by se mohlo považovat za prózu, můžu nominovat na PM za srpen 2021?
niekedy je vysvetľovanie nedorozumenia príliš únavné,
aj keď ideálne by bolo neuraziť sa, "nestiahnuť sa" do seba, ale napriek všetkému - ospravedlniť sa za nedorozumenie a priateľsky dovysvetľovať, o čo nám išlo a že naše úmysly boli a sú len tie najlepšie
I já si čím dál tím víc uvědomuju, jak "rozdílnými řečmi" mluvíme... A často i s lidmi, na kterých nám hodně záleží...
Tip a.
Pěkně jsi to popsal, dobře se mi četlo. Někdy mám pocit, že nedorozumění mezi lidmi stále přibývá. Hlavně u těch mladších mívám dojem, jako by vlastně ani moc neuměli česky. Možná to souvisí i s tím, že stále méně čtou, že nedokážou "rozluštit" smysl textu (jak ukazují třeba výsledky maturitních testů) a podobně. Těžko, těžko se dnes komunikuje...
Krásné příklady nedorozumění. Někdy je příčina již ve vyslovené otázce. Říká se, na blbou otázku je blbá odpověď. Nedorozumění je v tomto případě na druhé straně. Slyšel jsem v trafice jak se pán ptá: Prosím vás, hovoříte zde cizími jazyky? Trafikantka odpovídá, ano, mluvíme anglicky a německy. Co byste si přál? Melborou!
Takové situace také znám, a asi nejvíc mě zaskočilo, když se mě na ulici na něco ptali cizinci. Nebyla jsem schopná dát dohromady kloudnou větu.
musím říct, že tohle rouško-respirátorové období je super, sice se mizerně dýchá, ale to je fuk, totiž takto vybaven nemusím nikomu na nic odpovídat, ani na ty nejstupidnější dotazy a přitom se tvářit pod rouškou ještě k tomu jak chci, aniž by to někoho jakkoli pobuřovalo, když se k tomu přidají sluneční brýle, bílá hůl, tak ti ručím za to, že se tě nikdo na nic ptát nebude a lidi si nechají svoje iracionální, nesmyslné a hloupé dotazy a připomínky pro někoho jiného :D
Evženie Brambůrková
11. 08. 2021Ani se ti nedivím. Když se po mně něco rychle chce, nevím pak už skoro nic. Asi je nejlepší mlčet a dělat, že prostě nerozumíš. A bude klid.
Sociální a komunitní "nedostatečnost" komplikuje i jinak běžné záležitosti.
Přesně jsi to, Danny, popsal.
Když vám Aspergera nenadiagnostikují v dětství, v dospělosti už to nikdo nezjistí, takže nevíte. Ale prý je to stejně jedno - pokud člověk dožije středního věku, má už stejně dokonalé mimikry v podobě tzv. "kompenzačních návyků". Doporučuji komunitu kolem webu Wrong Planet - název výborně vystihuje převládající celoživotní pocit a poznávací znamení tohoto typu lidí. Myslím, že "Ford Perfect" z Douglasova Stopařova Průvodce nebyl mimozemšťan uvízlý na Zemi jen tak náhodou.
Zdar!