Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seABSOLUTNĚ
Autor
Norsko
ABSOLUTNĚ
Když nějakej zamilovanej Jouda píše o lásce,
je to vždy kýč jak vyšitej. Píše-li někdo
o mezinárodním dění, a absolutně
mu nerozumí,
je to čirá blbost.
Zbytek je synchronizované plavání
11 názorů
Věru příkré soudy. Kdo zná všechny chtíče své duše? Kdo zná význam každého rozpoložení své mysli? Kdo si je vědom následku každého svého rozhodnutí a činu?
Ano, kvalita je vždycky drahá. Kamamura nikdy neslyšel o tom, že čas jsou peníze?
Netušila som, že som nejaký čas sa venovala zvyšku - stará Bela od akvabel. Potešilo nemiestne.
A linky slúžia myslím najmä na maľovanie obočia.
Co bych u tebe dělal? No, věnoval jsi mi báseň, to se nestává každý den, vlastně, pokud se dobře pamatuju, mě se to stalo jenom jednou - dneska (a to jsem pro jistotu počítal dvakrát). Takže se sluší minimálně přijít na darované podívat, nekoukat příliš na zuby, a něco k tomu upřímně, zpatra říci - a to jsem udělal. Ale mohl by to udělat i snob, kdyby mu záleželo na téhleté "ymydž", jak se říká za Kanálem. A jestli prodáváš draho? Mě jsi zatím stál jen čas, a ten jsem ti věnoval dobrovolně, protože jsem si dal předsevzetí, že nebudu jen sobec, abych jenom chrlil vlastní texty, ale že se budu zajímat i o to, co a proč píšou ostatní. Mě to fakt zajímá. Takže chudší se po naší šavlovačce rozhodne necítím, naopak jsem si příjemně prokřupal mozvity (=mozkové závity), a ještě bych pár hodin lehce pokonverzoval. Žel, už se setmělo, nádobí se samo neumeje, server se sám nenainstaluje. ;-)
Snob nejsi, tím jsem si jistej. Co bys jinak dělal u mě. Prodávám za draho a nemíním smlouvat
Tedy - linky používám kvůli pohodlí svých čtenářů, nikoliv kvůli sobě. Kvůli sobě bych se na to mohl vysrat, protože je to spousta práce navíc. Voser je to, nebojím se říci.
To je ale nedorozumění, já je nepoužívám proto, abych se zviditelnil, ale proto, že mi byla vyčítána záměrná a přehnaná složitost, kryptičnost, zašmodrchanost, odkazovost a komplikovanost. Ba dokonce mi někdo tuhle napsal, že jsem literární snob, což je blbé, protože jsem po chvíli přemýšlení musel uznat, že to bude asi pravda. No ale co s tím? S tím snobstvím nic nenadělám, a to ostatní se dá mírnit zmíněnými odkazy - však je spousta knih, například moje oblíbené Jméno Růže od Eca, které mají vzdadu ještě samostatnou tlustou knihu vysvětlivek, takže při čtení musíš jako kokot listovat tam a zpět. Hypertext vše usnadňuje - nemusíš listovat, klikáš, a ani klikat nemusíš, stačí nad odkazem podržet myš, a obdržíš vysvětlující tooltip.
Revoluční pomůcka pro chronické a kompulzivní komplikátory!
Máš recht, taky mi při tomdle vyprahlo, nalejvám si vopravdu chlapácký pití, Velier Royal Navy Old Rum - drsnej Caroni-heavy blend, ale přitom drahej a luxusní, a připíjím ti na zdraví - ať nám slouží, učitelskej!
P. S. - vidíš ty červeně podtržený slova v mém textu nahoře? Tak to jsou právě ty hypertextové odkazy, o které jsem tě prosil. Na Internetu užitečná věc - je na nich postaven celý World Wide Web. Neříkej, že máš jako bývalý pedagog takový odpor k učení se novým věcem! ;-)
Tak to je nádherné dílo, konečně jsem ho po menších nesnázích našel. Jsi opravdu velký Básník, Norsko, Norsko 1, Pedagogu, Hufnágle, nebo jak se to vlastně jmenuješ, já už jsem se v tom bludišti tvých aliasů ztratil. Jestli jsi učil děti, dospělé, kočky, psy, nebo jiné životní formy, jistě na tebe se slzami v očích dodnes vzpomínají - mě jsi asi dvě hodiny učil, jak mám najít v tvém tvůčím kompozitním kompostu démant mě věnované básně, a vyčerpalo nás to oba, ABSOLUTNĚ.
Dal bych ti to do platinového výběru, ale nemám k tomu zřejmě oprávnění, a i kdybych měl, nevěděl bych, jak se to dělá. Takhle alespoň mohu tvé dílo nechat zapsat tuší kaligrafií nějakého věhlasného Mistra, a pověsit si je nad bránu svého obydlí, aby se tou nádherou mohli kochat všichni, kdo ke mě jdou na návěštěvu. Tedy kdybych měl obydlí, a kdyby to obydlí bylo moje. A kdyby mě chodili navštěvovat lidé - jsem totiž z nějakého důvodu naprosto neoblíbený, a léta si lámu hlavu, proč to tak asi je.
Něčemu jsem se od Tebe ale, jako od bývalého pedagoga (pokud jsi jím tedy opravdu byl), přece jen naučil.
Naučil jsem se mitigovat inherentní kýčovitost vlastní tvorby metodou vskutku unikátní a do tohoto dne mě neznámou - prostě místo vyumělkovaných metafor a pečlivě konstruovaných obratů rozsypu po mezi řádky pár chlapáckých vulgarismů, a psát budu "jak mi zobák narost", a kýč zmizí jako ďábel postříkaný z kropenky. Takže kdybych chtěl parafrázovat tu tvojí ... tvorbu, jakože nechci, protože k dokonalé básni nemá smysl cokoliv dodávat, napsal bych něco jako:
"Si myslim, že máme dnes hotovo.
Štípaj mě tvoje přesný hlášky,
jako v prdeli volovo."
Nějak takhle - samozřejmě to chce nejdřív léta praxe a cizelování, abych dospěl k té správné chlapácké jakoby ledabylosti, která jako drsný štěrk ukrývá pod nevábným povrchem tlustou vrstvu démantů literárního mistrovství.
Protože - ruku na srdce - není větší tragédie, než když jeden nabubřelej jouda tupě napodobuje jinýho joudu, dyž neví, vo co de, není-liž pravda, Mistře, hehe...
BTW Hufnágla vode mě pozdravuj, esli teda eště nešťouchá kytky vodspodu, esli víš, co myslím, hehe. Jednou hybatel, na věky hybatel... Pokud Hufnágl nejsi ty sám. I tak ale můžeš pozdravovat sám sebe - ale zdvořile, není větší tragédie (Joudy teď nechme na okamžik stranou), než být sám sobě hulvátem.
Tak placáka na závěr, jak říká dcera - a do smrti dobrý, jo?