Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePozorovat dítě
Autor
Danny
Právě jsem se vrátil z dovolené, kde jsem byl mimo jiné se svým malým synovcem. Moc často se nestane, že bych často pobýval ve společnosti malého dítěte: tak mi to trochu otevřelo oči. Co mi přišlo nejzajímavější, jak jsou pro takového tvorečka důležité věci, kvůli kterým je schopen i plakat, které pro dospělého vůbec nejsou podstatné, například: (1) zrovna si chce hrát s jednou konkrétní hračkou, která je naspod batohu, zrovna když dospělí řeší něco důležitého (2) když jeho máma kupuje na mobilu lístky na zpáteční cestu, zrovna si chce s mobilem hrát. Tak mě napadlo, že pro Boha či pro anděly můžeme jako malé děti působit my dospělí: když si umaneme na nějaké konkrétní práci, nějakém konkrétním partnerovi nebo věci, která je z našeho pohledu důležitá (např. "vypadat dobře před sousedy"), která z celkového hlediska stejně za chvíli vyšumí jako pára nad hrncem.
13 názorů
Zaujímavo rozmýšľaš, tak nadviažem: vedomie to všetko vníma (rady rozumu aj nutkania a túžby), snaží sa hodnotiť, rozhodovať a zasahovať a občas má pocity pokoja a veľakrát aj pocity zlyhania, aj výčitky svedomia. A potrebuje aj úplne vypnúť. Alebo nevypína, len jeho pôsobenie je pre človeka v bdelom stave utajené? Veď aj sny zväčša zabúdame, a to ešte nie je hlboký spánok.
zvedavec: o tomhle jsem přemýšlel dost dlouho, jednu dobu jsem si myslel, že jsem mysl (lol) - ale teď se mi to přesunulo v to, že jsem pravděpodobně vědomí: čili to, co si uvědomuje/pozoruje rozum, chtíč, tužbu... a má případně svobodnou vůli jít buď za tím, co chce rozum, nebo co "chce" ta tužba. ovšem: v hlubokém spánku člověk vědomí ztrácí a stejně je. čili moje teorie asi potřebuje nějakou opravu ještě :)
zdravím Ťa, Danny :)
tak je
Ale čo to vlastne v nás je, čo sa tak veľmi dožaduje všeličoho, čo koľkokrát dokonca vlastným rozumom vieme pochopiť, že nám aj škodí (ale aj tak to chceme)?
A kto sme my?
Ten rozum, alebo ten chtíč či túžba? Alebo niečo ešte iné?
Bohužel, poznávám se. Chci si hrát s tou hračkou, co je naspod batohu... :)
Tip a.
Dát dítěti hned vše, co chce a na co si ukáže a dělat to pokaždé, je jako plést si oprátku. My to vypustíme, ale oni si pamatují, že dostanou, co chtějí. Tak by to nemělo fungovat. Dítě žije s námi, jako rovnocenný partner, ne jako vládce.
Dítě má přednost, samozřejmě. Bude nás mít rádo, když mu vyhovíme. Zatímco mi na to zapomeneme, oni si zapamatují.
Jo, máš pravdu. Člověk často dokáže vidět s nadhledem spíš starosti ostatních než ty vlastní.
blacksabbath
22. 08. 2021někteří dospěláci jsou umanutější než kterékoliv malé dítě....
"To jsou ještě pozůstatky nedůsledné výchovy jejich matky." "Ničeho se nebojte přátelé, my nejenom, že máme talent, my si zvolíme i taktiku!"
:)
Pochopitelně. Dítě totiž trénuje odpozorované chování rodičů. To si je ovšem jen málokdo ochoten přiznat...
nevím, dítě funguje ještě hodně intuitivně, spíš dospělí dokažou dítě rozbít, ostatně sebevraždy, plné blázince, i čekárny u psychologů a psychiatrů jsou výmluvné kam jsme to dotáhli