Na Světě je přece tak krásně

Miloval ji nepředstavitelným způsobem,

při její kráse a veskrze kladných vlastnostech

ji měl za pravého anděla,

byl s ní šťastný jako nikdy předtím,

ještě v čekárně u lékaře se domníval,

že jde o jakýsi urologický problém,

pak ale přišla diagnóza,

doktor zvážněl a pronesl polohlasně,

„máte tripla, človíčku, co s vámi?“

Udělalo se mu lehce nevolno,

byl jí celou dobu věrný,

takže nebylo pochyb,

příčina nákazy byla zcela zřejmá,

andílek byl infikován na diskošce po třídním srazu střední školy,

rozdala si to v tmavé uličce mezi záchodky s neznámým borečkem,

který to na parketě uměl náležitě rozbalit,

ani v přírazech nebyl dvakrát opatrný,

vzal si ji zezadu,

přičemž v ruce svíral cop kaštanových vlasů,

to ji rozhicovalo k nepříčetnosti,

prožila svůj nejsilnější orgasmus v životě,

zhruba po hodině výslechu se mu ke všemu přiznala,

zlomila mu srdce,

ztratil smysl života,

a to si ji předtím chtěl vzít a počít s ní potomka,

nyní měl sto chutí začít po ní metat vlastní hovna,

ale ženu přece ani květinou neuhodíš,

tak se jen tiše rozplakal do nočního ticha,

vlastně to ani nijak neskrýval,

druhý den ráno ji nalezli mrtvou,

udusil ji polštářem šeříkové barvy,

na větší zvěrstvo se zkrátka nezmohl,

ani při následném zatýkání nekladl žádný odpor.

14.5.2018