Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZALKNUTÁ
Autor
Lili.
Melodická nuance v posmrtných novénách,
Preparát rapsódů,
Monogamie bez odpustku,
Tahle láska na jednu moc,
Nomen omen,
Těžko se hledá lehčí pírko,
Snadno se ztrácí.
Tyhle morbidní móresy moralistů,
Nemohou učit mandalu plačtivých očí,
Meditují jen za polárních nocí,
Poslouchej...
Monstrózní souhra tiché luminiscence,
Memento mori,
Carpe diem,
A počítej odlesky medailonů,
Než padne první výstřel smutku.
Mistrovský manýr dávných Potěmkinů,
Zase další póza pro efekt,
Rozhoď vlasy ve smaragdové věži,
A čekej na polibek při karnevalu slz,
Princezno z Kámasútry,
Zmítáš se v područí krysích víl,
Nespěchám,
Vím,že čekáš...že počkáš...
...že spíš spíš.
Háček pod nehtem vkusu,
Není mi po chuti,
Snášet jeho nevalnou zář,
Slyšet tu chorál znít...to radši pít...
Katarze zasáhne i hlubší cit,
To uznávám,
Bystrý bůžek zná chtíč prodejných královen,
Milovat zamítá se,
Memoáry
Mám husí kůži z těch slov,
Dopisy v zásadě nepálím,
Jen je čtu za oknem prázdných bytů,
Za rozbřesku snídám hlad,
Jeho prázdné sliby,devízy,
Prý:"Deus ex machina."
Jaký demagog!
To visí v prosincovém jehličí borovic,
Nebylo to zas tak poutavé pouto...
Končí nám tahle dyáda,
Romance za podivných světel,
A masek bez očí,
Co dává pocit zmaru a ohraných vět,
Strhneme oponu dávnověkých próz,
Bez ladu a skladu,
A vyjdem z komfortní zóny,
Se složenými křídly,
Zatím.
Mávej všem matkám,
Ač chybí ti ten mrav,
Že také jednu znáš...máš...
Stvořiteli velkých činů,s malým srdcem těžce poklekáš,
Však ti zamrzne líc v pachu rozkladu,
I tobě,Nesmrtelný,
Zbabělá změť ryzích polopravd,
Zbavíš se toho strachu,
Ó,vítej v Zahradě přeludných rozkoší!
Monografický monolog neryje rovy předků,
Jen dva prsty zhasí svíci,
Ta slina je navíc,
Ačkoli noc už dávno není mladá...a ty hledáš jiné lože,
Kdo by pročítal řádky vrásek,
V nich se nevidím!
Slabost mne dojímá,
Tak se neplaz v mokré trávě,
To jablko nechci,
To radši smrt v bolestivých mukách!
Rubínové víno bez jedové spásy,
Odevzdám svoji kůži lacino,
Hodně lacino,
Ty zamotej se do svých sukní,
Tů vůni mi nepřipomínej,
Jen ty perly...ty měly svou tvář,
S grácií žoldnéřů,
Uměly mi v duši krást,
Dýkou i perem,
Strojím se vlastní kůží,
Cizí nezná hran,
...chce jen pořád někomu zvonit!
Ztratily svůj glanc,
Tyhle fragmenty galantností.
Zbývá poslední knoflík,
Nekonečný šál kouře,
Zahalí nakloněné roviny,
Mlčky,
Tenhle zvláštní břeh už znám,
Nevím kudy kam,
Ona zní mi v ozvěnách,
Nezná stud,jen si zavřela další novou jizvu,
Kdo by do ní sypal soli,
Však je drahá!
Spal bych...není s kým...,
Není tenhle den jiný?
Odolal bych choutkám smyslů zbavený...
...za mnou zlomil se však klíč.