Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePhantasia IX.
Autor
Benetka
Stará Karosa se šine dolů serpentinami ulic města u břehů moře. Zlatohnědá sedí na sedadle vedle něj a jak se bus kroutí v nekonečných zatáčkách tu se lepí ona na něj a v zápětí zas on na ni. Kolem cesty se míhají vilky střídané stromy a pak ocelová svodidla v ostrých zatáčkách. Oba ty scenérie vnímají stejně ale jen ona si stále nemůže pomoct a neustále švitoří: Videl si?! Aha! Tam dole sa míha more! A tady tie palmy - nádhera! No nie?! Čo povieš!? A pozri! Tá vilka je naozaj rozkošná! On si všimne jak proti nim vzhůru do kopce jede zelená jachta a taky si všimne ženy vedle řidiče. Má zelené oči. Krásně ladí s barvou lodi. Následuje modrý motorový člun a v něm za řídítky tlouštík s blond vlasy. Aha! Videl si?! To bol Král! Král? Musíš mi asi připomenout...? Ále predca mosíš vedieť! To jen ten brankár slovenskej hokejovej reprezentácie! Aha. Už vím. On taky chvilku pracoval u nás v alkachlastu... Byl to takový.... No prostě kokůtek. Přijíždíme až k parkovišti hotelu který je zasazen terasovitě do svahu kopce. Koná se recepce na přivítanou a švédské stoly přetékají jídlem...
Střih.
Zlatohnědá leží ve vaně hotelového pokoje napuštěné horkou vodou se spoustou pěny a on jí špongijou umývá.
Pomaličku a něžně.
Krouží kolem prsou a přes pupík sjíždí níž.
Přitom se jí ptá: Je ještě někdo s kým bys tohle dělala? Ále áno! S Adamom rada tancujem! A to aj horizontálne!!! Mám to tak rada. Mám TO tak rada!!!
Potom si všimne jak voda pomaličku mizí.
Hladí ji houbou v rozkroku_
Pomaličku a něžně_
A jak odtéká poslední voda do odtoku vidí jak se barví do červenorůžova...
I optá se jí:
Ty krvácíš?
20.10.2021 23:45
5 názorů
Nabízet a ještě přemlouvat a pak za to nic? Nebrat.
Bene....nabízím rameno.....
Jo!!! Kdo si už dokáže představit_
Jak!
To!!
Kurwa!!!
Bolí.........?
Bene, to věřím, že jsou to všechno zatraceně těžké věci... já bych psát takhle upřímně pro širší veřejnost nedokázal...
upřímné, hořkosladké, bolavé a plné nenaplnění, uf... jenže já věřím, že někde je ta, která by básničky chtěla i s autorem