Nikdykde 57.

Když už se mu zdál sen o Ní (snad úplně poprvé?) tak Jí to pak taky napsal. Ten čtvrteční večer kdy to sepisoval se zlil jak mužik. Jakoby doufal že už jej všechen ten alkohol konečně zabije. Jenže ono né. Jen kocovina z rána byla znatelně větší protože krom půl tuctu pív padl tež půlčík rumu republica s medem. Víš? Honey. 

Pár slov vět proletělo éterem a on měl za to že je to uzavřeno. Druhý den se ze všech sil snažil ignorovat tu tlupu permoníků co se svými malinkatými kladívky bez ustání kutali zavřeni uvnitř jeho lebky. V tom telefon od Ní: Prosím - zjisti mi či už je vyrobené to a to. Zjistím. I vydal se do výrobní haly do rachotu strojů hledat šéfa. S čím ti mohu pomoci tázal se on. Prosím tě kdy bude vyrobeno to a to? Po obědě. Dobře. Otočil se a div že Jí nevpadl do náruče. Stála těsně za ním o čemž neměl nejmenší tušení. Dívala se na něj z několika centimetrů a ty Její oči... Zakázka kterou jsi chtěla bude vyrobená po obědě. Přikývla a on se vzdálil. A měl za to že je to uzavřeno. Ale...

Ale nebylo. Přišla za ním. On seděl za svým pracovním stolem a Ona stála kousek dál. Dívala se na něj a ty Její oči...... Oběma bylo jasné že tak jak poslední dva týdny to prostě dál už nepůjde. Chvilku bylo ticho a pak spustila. Víš? (Honey?) Strašně mě to mrzí a trápí. Co jsem ti udělala? Nechápu to! (Ovšemže - jak bys mohla) A - nesmíš odejít! Nedávej výpověď! A...

NEDÍVEJ SE NA MĚ TAK SMUTNĚ.

On za celou tu dobu neřekl jediné slovo.

(KDYBYCH TĚ TAK SMĚL OBEJMOUT).

Odešla ale za chvilku se vrátila se slovy: Přinesla jsem ti čajíky. Jsou z Anglie a jsou strašně voňavé. Je tam kardamon a skořice - podala mu dva sáčky do dlaně. Přivoněl k nim a konečně taky promluvil: A taky cítím anýz a fenykl. A ty Její oči! Zajiskřilo v nich a skoro si poskočila jako malé rozverné děvčátko. Plná radosti že on s Ní komunikuje i jinak než pracovně.

No jo no. Trápí se oba. Navzájem? A asi úplně zbytečně. I řekl si že Ji nechá žít a Její trápení vezme na svá bedra a bude se trápit sám. Koneckonců těch bolístek co sama má je celkem dost a hlavně: Je tak mladá a skoro celý život má ještě před sebou. A on už jen vyhlíží tu Dívku s kosou... (Nesmlouvavou a bosou)

No a potom Ji nechal brebentit tak jak jen Ona umí. Dnes Adam nemá oběd viď? A já už jsem si tak zvykla na ty polévky co mi dává. Vím - jsem rozežraná. (Sám proutek kdyby se s Ní chtěl měřit tak studem sklopí zrak a jde se zlomit!)

Když pak byl s kolegy na obědě svoji polévku k menu si nechal zabalit do kelímku s sebou. Pro Ni. A když Jí ji přinesl tak Ona seděla a on stál. Co to je ptala se jej. To je MÁ polévka pro TEBE.

Z lásky. Špenátová. Ale z lásky.

Ano ví. Je nenapravitelný starý hlupák blázen a romantik.

Jenže... Když viděl ty Její oči! Jak Jí zase září. Září září září v úsměvu...

Ač kvete u potoků černé býlí

A ač mi vadí stáří v rendez-vous

Jde chůzí lehčí kroků lesní víly

A září září září v úsměvu...

(Karel Kryl)

A později téhož dne mu znenadání volala Lvice a že prý ať s ní jde večer do divadla že má volné lístky. Jo řekl jí. A ještě půjde naše společná kamarádka a taky přijela Šárka z Olomóca. Jenže... Nikdo naočkovaný. Takže na testy. Hodinu před představením. U odběrného místa fronta. To nestíháme... Pak na rovince mezi Lanžhotem a Břeclaví jela kamarádka i 160... Stíháme. Sice za půl minuty dvanáct ale jo! Karel Roden a Jana Krausová. Sex pro pokročilé. Docela vtip. A po představení do vinárny na dvakrát krát dvě dvojky bílého s tím že seděl naproti Lvice a povídal si víceméně jen s ní až do čtyř do rána kdy mu ona řekne: Šest let jsem s nikým nespala. A on jí kontroval: Šest let jsem s nikým nespal.

A pak prý že sex pro pokročilé...

No není to príma vtípek...?!