Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Světlo, tma

25. 10. 2021
0
0
143
Autor
Akim

Žárem do mrtě vykořeněné duše

pálíš i to poslední stéblo,

kterého ses stejně vždy pohrdavě

odmítal chytit, nepři se,

kopeš, dávíš se něhou ze slevomatu,

pach hrůzy v nebesích zrozené,

láska na inzerát hoří líp, než kerosin,

ty však nikdy nevzlétneš,

přestože křídla pořídil sis v konzumu

s flaškou levné pálenky, s úšklebkem

lokáš vlastní beznaděj coby

vizi předem promarněné budoucnosti,

v kapkách v šitých do víček očních

vzteky vyrveš a roztříštíš skrz skleněný plást,

modlíš se ze zvyku, z principu, nebo jen

z trapného pocitu opodstatněného,

případně v opičce si pořízeného strachu,

smrdíš nejistotou a to se trestá životem,

ten vyměnil jsi v zastavárně za smrt,

pohledem do očí, žensky rádoby nevinných

žehnáš, doufaje v alespoň v jediný

pravý důvod vlastního upotřebení,

každý lok vychutnáváš si jako poselství,

ty však pádem klesáš ještě dříve, než

rty stačíš omočit si ve vlastní šťávě,

propadáš se skrz pohrdavě a zpupně

tvářící se rozkoš, slízanou kdesi a komusi

z jeho tíhou života ustarané tváře,

roboticky usrkáváš sklenku za sklenkou,

pro kvalt kolotočem roztočený boj,

netroufáš si už ani na moment snít,

světlo, tma, světlo, tma, světlo, tma.

 

 

27.10.2017


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru