Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDobrodružstvo
Autor
gabi tá istá
Mišo má v piatok vyučovanie kratšie, ale treba čakať na Petru. Tá končí o sedemnástej. Na hroby vyrážame, len čo ju dopravím domov, ale už je tma. Nevadí. Aspoň vyniknú svetielka, plamienky. Hanka mi v aute žmolí ruku: „Teším ša na hjoby!“
Začíname u môjho tatu a babky, pokračujeme smerom k rodičom bývalého manžela. Vysvetľujeme malej, kto je kto. Áno. Je tam zatvorený. Už zomrel, dušička odletela do neba. Priateľ Erik, susedia Jurko, Anička, Rudko, ujo Jožko, ujo Paľko, Mišo nám svieti mobilom. Rodičia sa kochajú pohľadom na svetielkujúce mesto pod nami, Hanka si chce posedieť na lavičke. Mame Monke zostáva zima, poberieme sa. Čože? Veľká brána je zatvorená. Vždy býva dokorán. Nevadí, prejdeme k hlavnému vchodu. Mišo sa otáča, zatvorené. To určite! Sjandičky. Skúsim ja a naozaj. Zatvorené. Pozrieme čas, je pol siedmej. Veď kamoška hovorila, že je otvorené do ôsmej! Sme tam sami, ostatní si zrejme prečítali na bráne, kedy zatvárajú. Tehotná žena, dôchodkyňa, malé dieťa a otec. To je zostava! Mišo sa chopil role vodcu svorky. Dotiahol stojan na bicykle, na nerovnom povrchu sa dosť kymácal, ale pomocou neho vyskočil na betónové oblúky, zoskočil dole. Podala som mu Haňu a bola som na rade ja. Vyložiť vysoko nohu, balansovať na starodávnom stojane na bicykle, vytiahnuť sa na betónové oblúky, som ani neviem ako zvládla. Ale tá výška! Skoč! Ako decká sme skákali z rozostavanej samoobsluhy, bolo to o niečo vyššie(keby mamy vedeli!) ale...Odhodlávam sa, treba pérovať v kolenách, hovorím si, sústredenie, skok, trošku som ťukla na zem aj zadkom, ale rýchlo som vyskočila a hlásim: „V pohode!“
Monka už sedí hore. Ten skok by sa nemusel páčiť bábätku v brušku. „Haňulka, tuto stoj, ani sa nepohni!“ Idem na pomoc. Z jednej strany Monku istí Mišo, z druhej jej podávam ruku ja, druhú pod koleno, a tak ju zvezieme na zem, bez prudkého skoku. Monka si vydýchne. Haňa sa tvári, akoby sme liezli cez plot každý deň, žiadne vzrúšo. Mišo je celý rozjarený: „To bol zážitok! Aké dobrodružné!“
Ja nabudúce nebudem veriť nikomu a prečítam si otváracie hodiny skôr, než vstúpim na cintorín
18 názorů
gabi tá istá
07. 11. 2021Jamardi, Monke už bolo zima, kým by sme sa dovolali pomoci...ale bol to risk, uznávam
gabi tá istá
07. 11. 2021oprava - nie kostol, ale cintorín, do kostola nechodím, tam ma nezamknú :)
Evženie, myslím, že mi pomohol môj tato, čo tam odpočíva od roku 2008, je to faaakt dosť vysoko
Evženie Brambůrková
07. 11. 2021To jsi dobrá, taky mi občas zamknou branku doma u plotu, ale ta je poměrně nízká. I tak si připadám jako pytel brambor.
gabi tá istá
07. 11. 20213 dni po dušičkách zatvoriť kostol o piatej, sa mi zdá naozaj skoro, ale tak, sme bohatší o jeden zážitok :)
Tak to muselo být vzrůšo a dobrodružství! Hlavně že jste to všichni tak dobře zvládli.
Bratr šel taky na hřbitov za tmy, aby si užil romantiku svítících svíček. Ale tomu hřbitov nezavřeli.
black, rada som ťa pobavila :)
blacksabbath
07. 11. 2021vraj že "žiadne vzrúšo".......ale usmívám se....když si tě představím:-)))) promiň......určitě jste pobavili sebe i odpočívající.....*/******************
Ten můj příběh ze hřbitova není tak akční.Proto tip.Kdo by to byl řekl?Dušičky ,cesta ke hrobům předků,zapálíme svíce,porovnáme,pozdobíme,zavzpomínáme,ačkoli to děláme většinou celý rok,když "padneme"na něco,co se týká zesnulých blízkých,potom poklidný úhrnný odchod a jakási polomelancholická,zároveň smířená cesta domů...a ejhle!Ty u toho prožiješ takové kousky,to je tedy věc:-)to se nenudíš.
pozdravujem všetkých účastníkov zájezdu - hřbitov: skoky cez plot :)
bála by som sa o Monku a bábätko, ale zvládli ste to super, ostatní pohoda, Ty si mladica, čo sa robiš, že dôchodkyňa?
pred pár rokmi som mala s mladším synom podobný zážitok, no neboli sme sami, na cintoríne celé rodiny, takže nás ani nenapadlo, že...
jedna brána hore zatvorená, prešli sme celý cintorín, dole veľká brána zatvorená, pri nej sme videli ľudí ako si priložili k plotu starý pomník a liezli cezeň...to som odmietla, ak nenájdeme nejakú bránu otvorenú, zavolám policajtov, však pomáhať a chrániť, nie?
Ešte som sa na cintorín necítila zrelá (ani teraz ešte nie)...nakoniec sme našli nenápadnú bráničku dokorán, vedie k chodníku na sídlisko Juh...
uch, ale som si oddýchla...žiadne lezenie, skoky ...
:) dušičkové dobrodružství s dobrým koncem .....představuju si skok z výšky a trochu se mi klepou kolena
aleš-novák
06. 11. 2021duchové se asi divili, kdo jim to leze přes plot...
Ve svém úsilí oslavit Dušičky se rozhodně nedržíte při zdi. Já si oddychnul – při tvém skoku ve mně byla malá dušička.
A z vašeho neobvyklého příchodu se myslím nikdo v hrobě neobracel.
dievča z lesa
06. 11. 2021krásne napínavé ... a dobre ste to zvládli*
Nejvíce situací se děje v rodinném kruhu,potom je o čem psát...na hřbitově jsem zažil pouze jedno.