Polední menu

Zoufale hledáš způsob,

jak zatřít zápach smrti,

co kosou mává tak hlasitě,

až slzy, jež derou se proudem

z očích tvých pomněnkových,

ukonejšit nelze,

tolik zla a bolesti,

tolik strádání a utrpení

a to vše jen jako předkrm,

hlavní chod bude následovat

hned po polévce s mastným okem,

naservírované na talíři

hlubokém tak, že dna nedohlédneš,

přesto o něj drhneš lžící,

hltavě, hladově, surově lapáš

po dechu, kterého se ti nedostává,

neblázni, vzduchu je přece dost,

byť páchne hnilobou a po pukavcích

rozklepnutých o tvou přemoudřelou hlavu,

současnost protýká ti mezi prsty,

ač je nemáš děravé, spíš nejistě bojácné,

prahnoucí po jistotě zítřka,

jitra se nedožiješ, proto bojíš se noci,

křivdíš ji tímto, Luna je nevinná,

ta ochrání tě, spolehlivě a navždy,

ale ty o tom nemáš ani ponětí,

při své hlouposti a naivitě hlásáš, že

věčnost je největší lží, samá faleš,

lituješ dní, co prohýřil si v marnosti,

SRABE,

jistotu zítřka ti na zlatém podnosu

nepřinese ani tvůj nejlepší přítel,

ačkoliv by pro tebe snad i dýchal,

sousto po soustu spaseš své dny,

jednou ti budou sečteny, dobrá,

holobrádku dnes tedy ještě ne,

ale neboj, i ty se co nevidět dočkáš.

6.6.2017