DOMOV PRO DUŠI

?DERIVACE DVĚ IKS NA TŘETÍ JE??

MONOTÓNNÍM VÝKLADEM USPÁVANÁ RADKA ZŘEJMĚ ANI NETUŠILA, ŽE UŽ DOBRÝCH PĚT MINUT NEPŘÍTOMNĚ HLEDÍ Z OKNA. NĚCO VENKU JI ZAUJALO. BYLO TO HNED POTÉ, CO SHLEDALA DNEŠNÍ HODINU MATEMATIKY NUDNOU. KOHO ZAJÍMAJÍ DERIVACE, KDYŽ JE VENKU TAK KRÁSNĚ? ROZHODLA SE, ŽE DNES PŮJDE DOMŮ PĚŠKY.

ZE ŠKOLY NEŠLA NA ZASTÁVKU JAKO OSTATNÍ, ALE OBEŠLA ŠKOLU A VYDALA SE PO ŠIROKÉM, MLADÝMI STROMKY LEMOVANÉM CHODNÍKU SMĚREM K PARKU. SLUNCE JI HŘÁLO NA RAMENOU. PEČLIVĚ UPLETENÝ COP SE JÍ POHUPOVAL NA ZÁDECH. SVĚTLÉ VLASY ODRÁŽELY PAPRSKY DO OKOLÍ, TAKŽE SE ZDÁLO, ŽE JSOU ZLATÉ. PŘIPADALA SI, JAKO BY PLULA NĚKDE MEZI NEBEM A ZEMÍ. I KDYŽ MĚLA JEN SUKNI A TÍLKO, BYLO JÍ PŘÍJEMNĚ TEPLO, A TO NEJEN PO TĚLE.

UŽ OD MALA MĚLA RÁDA PROCHÁZKY TICHOU, ŠUMÍCÍ PŘÍRODOU. ŘÍKALA TOMU DOMOV PRO DUŠI. VĚŘILA, ŽE VŠECHNY STROMY, KEŘE A KYTKY MAJÍ DUŠI. ČETLA O LIDECH, KTEŘÍ SLYŠELI STROMY NAŘÍKAT, KDYŽ SE DO JEJICH KŮRY ZAKOUSLA PILA. VE CHVÍLÍCH NEJTĚŽŠÍCH SE CELÝM TĚLEM TISKLA K DRSNÝM  KMENŮM A VNÍMALA ENERGII PROUDÍCÍ Z KOŘENŮ KE VĚTVÍM. DÁVALO JÍ TO SÍLU A POSILOVALO NADĚJI. VĚDĚLA, ŽE STROMY MUSÍ SNÁŠET ZIMU, BOUŘKY A VICHŘICE. PŘESTO SI NA JAŘE NASADILI MAJESTÁTNÉ KORUNY Z KVĚTŮ. VĚTVEMI SE SPOJILY SE SVÝMI SOUSEDY A NEPATRNÝMI POHYBY LISTOVÍ SI VYPRÁVĚLY PŘÍBĚHY SAMOTY.

K JEDNOMU TAKOVÉMU HÁJKU NĚKOLIKA SPOJENÝCH DUBŮ SE PRÁVĚ BLÍŽILA. TĚŠILA SE, JAK SI S NIMI PROMLUVÍ O TRÁPENÍ S RODINOU A PŘÁTELI, KDYŽ SI VŠIMLA LEHKÉHO ZÁPACHU ALKOHOLU A CIGARETOVÉHO DÝMU PŘÍMO SÁLAJÍCÍHO ODNĚKUD ZEZADU. TEN ČLOVĚK JI MUSEL SLEDOVAT UŽ PĚKNOU CHVÍLI, PROTOŽE JAKMILE SE POKUSILA OTOČIT, HBITĚ K NÍ PŘISKOČIL A PŘILOŽIL JÍ KAPESNÍK NA ÚSTA. BYL CÍTIT PO PIVNÍCH ZVRATKÁCH. VE VTEŘINĚ SE JÍ ZVEDNUL ŽALUDEK, ALE MĚLA ASI TOLIK ČASU, ABY SE RUKAMA STAČILA CHYTIT ZA VRŠEK COPU, NEBOŤ PRÁVĚ ZA NĚJ JI NĚCO TÁHLO DOLŮ. NÁSILNÍK JÍ SUROVĚ VECPAL KAPESNÍK  DO KRKU A OBRATNĚ Z NÍ STRHNUL TÍLKO A POTOM SUKNI, KTERÁ DOPADLA DO TRÁVY KOUSEK STRANOU. MEZITÍM JI TLAČIL DO STÍNU OBŘÍCH DUBŮ. JEHO NEHOLENÉ VOUSY JÍ ŠKRÁBALY NA KRKU A NA ZÁDECH. KDYŽ SE  VZPAMATOVALA Z PRVOTNÍHO ŠOKU A UVĚDOMILA SI, CO SE DĚJE, PRUDCE DO NÍ STRČIL A ODHODIL JI NA ZEM POD NENÁPADNÝ, ALE MOHUTNĚ ROZROSTLÝ KEŘ. DOPADLA OBLIČEJEM DO TRÁVY. SKOČIL NA NÍ A ZALEHL JÍ CELOU VAHOU, AŽ JÍ MÁLEM VYRAZIL DECH. NENADÁLÝM TLAKEM V KRKU A NA BEDRECH ZAČALA ZVRACET. DUSILA SE A POMALU ZTRÁCELA VĚDOMÍ.

ZELENÉ LISTY BUJNÉHO STROMOVÍ VŠE TIŠE POZOROVALY. Z NEKLIDNÉHO ŠUMU BY BYSTRÝ ČLOVĚK POZNAL, ŽE SI POVÍDAJÍ O DALŠÍ ZBYTEČNÉ SMRTI.