V MEDÚZÁCH

Vlasům
dohrají ostny
a spadne mi hřebínek,
...konečně!
Kohoutům nesluší
strkat hlavy do písku,
vstaneme zas'?
Pojď,no tak!
Pády tolikrát zapadly,
bolelo to,uznávám,
a jak!
Ale ta krása povstat,
vstát a tát,
ani led se nezdrží večerem vášní,
a horkého dechu.
Jen v mracích se pár hvězd schová,
v truhlici galaxií pominou
než řekneš m i l u j u,
Medúzám i múzám
políbení nenesu,
jaký dluh společnostem,
této i jiným!
Padne stín na nábřeží
a potoky zastře vůle mlhy,
závěs somráků,
kulisa světů.
Uchopím ručku kostěnou,
prsten nerozkvete v ránu,
jen mráz požírá vlas
a já čekám konec,
když projdeš podél zdi,
kolem a v jednom kole,
rozsypeš okvětí aster.
Zhasni,
už je čas spát.