Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVždy budem prvá
Autor
gabi tá istá
Raz do týždňa berieme mamu k nám, nech zmení prostredie. Posledný týždeň bola mimoriadne slabá. Zo sedačky som ju musela večer zodvihnúť, obuť čižmy, zviesť ju dole po schodoch, posadiť do auta. Po každej dialýze mi volá: „Hlava sa mi motá, slabá som, jesť mi nechutí.“ Každé ráno: „Taká som slabá. Len mi povedz, Gabika, z čoho som taká slabá? Šak ja jem, aj keď mi nechutí. Prinútim sa.“
„Žeby preto, že máš deväťdesiat tri rokov? Veď koľko ľudí v tvojom veku už iba leží, prebaľujú ich, kŕmia.“
„Ale ja budem jesť ešte viac, nech zosilniem.“
„Mami, nebolo by ti lepšie v seniorville, tam, kde bola teta Pavla? Tak sa pekne o ňu starali. Raňajky by ti urobili, keď sa zobudíš, lieky dali, do sanitky ťa odprevadili, čakali na teba, keď ťa dovezie naspäť. Nemusela by si kúrenie kontrolovať. Všetko, čo ťa znervózňuje, by odpadlo, bola by si v spoločnosti empatických sestier. Program by si tam mala, nebol by ti dlhý čas.“
„Za osemsto euro?!“
„My by sme ti priplácali k dôchodku.“
„Ešte bude horšie.“
O dva dni.
„Vieš, čo sa mi snívalo? Že si ma chcela dať tam, kde bola Pavla. Keď som sa zobudila, až taký čierny mrak na mňa sadol. Preto ti volám, aby som sa rozhovorila a zabudla na ten sen.“
„Mamula, to sa ti nesnívalo. V stredu sme sa u nás o tom rozprávali. Vo štvrtok som sa ťa pýtala, či si sa o tom radila s Julom, povedala si, že nie, že v nedeľu.“
„To som už celkom sprostá, že si to nepamätám? Asi to mal vyriešiť ten sen. Že toto naozaj nechcem. Strašne by ma to ranilo. To by som už medzi vás vôbec nepatrila. Stratila by som kontakt.“
„Chodili by sme tam za tebou rovnako ako domov, telefonovali by sme si tiež.“
„Ja by som ani nechcela, aby sa o mňa starali jako o Pvalu! Ja by som to nezniesla! Nezžila by som sa tam s nimi. Čo by som tam celý deň robila?“
„Čo robíš doma?“
Presedíš vo fotelke, čítať nevidíš, lúštiť nevidíš.
„Stále volačo robím.“
„Dobre. Ale vieš sa vžiť do mojej situácie, keď mi stále voláš, aká si slabá, ako sa ti hlava motá, sáče ťa od steny po stenu? Vieš, ako mi je, keď ti neviem pomôcť? Ja si ťa nemôžem zobrať k sebe. Vy ste boli na tvoju mamu dvaja a starali ste sa len o ňu. Ja by som bola sama na vás dve. Ako by som súčasne viedla po schodoch teba , aj Petru? Teba do sanitky, v čase, keď Petra ide na poobednú. Keď ide na rannú, tak práve v tom čase, keď má prísť sanitka, bežím pre ňu a čo s tebou?“
„Gabika, ja nič nepotrebujem. Mne je doma dobre. Veď ty sa o mňa vzorne staráš, všetko mám, čo potrebujem.“
„Ale nezodvihnem ťa, keď spadneš. Ako včera, spadla si z postele, nevedela si vstať. Koľko ti trvalo, než si sa zodvihla,“ rozplačem sa.
„Tak ti to už nebudem hovoriť. Netráp sa pre mňa! Veď vieš, že keby bolo najhoršie, budeš prvá, komu zavolám.“
23 názorů
gabi tá istá
05. 02. 2022Helen, ďakujem, že si sa podelila, zaujímajú ma vaše skúsenosti a názory
Helen Zaurak
05. 02. 2022Pečovala jsem několik let o převážně bezmocnou matku, ležela, jen občas se posadila, nedošla si na záchod, a byly dny, kdy několikrát denně jsem měnila prostěradla. K tomu jsem se starala o malé děti, na vše jsem byla sama. Posledních několik málo týdnů jsem již péči o mámu nezvládala, zbytek života dožila v LDN (léčebna dlouhodobě nemocných). Chodila jsem za ní 2 - 3 krát týdně. Na pokoji s ní ležela babička, co se pokoušela podřezat si žíly. To nemocniční prostředí je strašně neosobní a neutěšené. Člověk je tam i mezi všemi těmi spolupacienty sám. Nic tam nikoho již nečeká. Jenom smrt. A ti lidé to vědí. Není jiného úniku. Ani starostlivost sester není bezvadná, nechci tady ale rozepisovat. Nikdy, opakuji nikdy bych nechtěla skončit takto, tedy v LDN. Lidé by měli mít možnost ukončit svůj život důstojněji. Zároveň však dodávám, kdybych si mohla vybrat, znovu starat se o bezmocného člověka bych již tolik let sama nedokázala.
gabi tá istá
03. 02. 2022Zbora, ĎAKUJEM! Vážim si
Vieš, ako mi je, keď ti neviem pomôcť? Tenhle moment velmi hezky vystihuje celou podstatu textu. Navíc je to argument, který je svrchovaně dospělý a moudrý. Sounáležitost nejen s mámou, ale i se sebou. Zdravý přístup k životu. Závidím a učím se.
Máš to moc těžké, ale mama ti to neulehčí. Musí vás být víc a držet hodně pospolu. Abys jen ty nebyla ta prvá.
neexistuje, Irča
Evženie a to si mala iba mamu, ja mám dcéru na vozíku, ktorá plače, raz jej je babky ľúto, raz sa na ňu hnevá
Tolik mi to připomíná mojí mamku. Byla tak droboučká a přesto tak těžká, když jsem ji zdvíhala do sedu na jídlo. Pak už ani nejedla. V pečovateláku jsou na to trénovaní. Ale dělejte, jak sami nejlépe rozumíte. Hodně sil.
gabi tá istá
25. 01. 2022ďakujem všetkým!
gabi tá istá
25. 01. 2022kamamura - skupina Lucie Černí andělé
Abakus, nie je domov, ako domov, máme čerstvé skúsenosti, mamina sestra tam strávila tri mesiace, starostlivosť na jednotku, mama jej závidela, ako sa tam má, na dialýze v TN sú tiež skvelí, žiadna negatívna skúsenosť
"Středověk neskončil,
středověk trvá,
jsme černí andělé,
a ty jsi byla prvá..."
... safra, odkud se toto?! ;-)
určite radšej opatrovateľku, než domov - raz sem hodím skúsenosti s dialýzou a skúsenosti s domovom a ani neviem čo je horšie, no asi určite domov dôchodcov.
Gabika....je to těžké...já mohu popřát jenom HODNĚ SIL!
smutné prvenstvo...tiež som si ním prešla...posledné dva roky som sa bála každého telefonátu, či sa niečo nestalo...kedysi bývalo v malých dreveniciach niekoľko generácií, nebolo to ľahké spolunažívanie, ani teraz by nebolo, nemať ani trochu súkromia, času len pre seba, aspoň krátky oddych od všetkých starostí a zodpovednosti, aby človek nabral silu do ďalších dní...vysoký vek nie je vždy len požehnaním, ak ostaneme odkázaní na pomoc iných a tú pomoc chceme organizovať my sami, podľa našich predstáv, určovať, čo kto má urobiť či už doma alebo v nemocnici, vyžadujeme pozornosť, sme často nespokojní, kritickí voči iným... ťažko obom stranám napriek vzájomnej láske
Náročné rozhodování. Snad by to vyřešila nějaká pečovatelka docházející do bytu. Dožít se vysokého věku je krásné, ale na druhé straně...
Jak já jí rozumím! Jak já ti rozumím!
Ach jo Ach jo Ach jo
Když holt to nikdo neví, co je pro ni lepší. Zůstat ve svém prostředí s rizikem úrazu? Vzdát se ho kvůli většímu bezpečí??? Jak budu jednou volit já???
Moc vám oběma držím palce a.
aleš-novák
24. 01. 2022Třeba ji přemluvíš, chce to čas ...
neviem, čo napísať, je to naozaj ťažké ... iba želám dostatok síl a pokoja do všetkých strán***
No newim no... Azda sa ani nechcem dožiť toľko rokov... Azda to bude zniet ako rúhanie ale ozaj je lepšie zomrieť mladý... Relatívně. Jasné. Zomriet nechce nik... Téda okrem sebevrahov_ Ale na čo byť na svetě tak dlho aby si bol záťažou pre všetkých okolo_ Napokon aj pre seba.... Eh. Šľak ma traf.