MALIČKÝ

Potřeboval by nové pracovní ponožky. V těch komisňákách co nosí v práci se mu furt dělají na fuskách díry na palcích. Ale to i proto že má hodně na háku stříhat si nehťoury. A tak má velkou spotřebu. Chodí nakupovat k vietkongům. Nemá nic proti nim. Ale ani v tom obchůdku kam rádi chodili s AnděLenkou a kde je dřív kupoval už je nemají. Jednou když tam byli tak Jí řiká - jé! To je ale hezká zimní bunda! A pak ji dostal jako od jéžiška pod stromečkem. Ona se tam vrátila a koupila mu ji. Přestože neměli peníze. Přestože měl dvě jiné bundy ve skříni. Jenom proto aby mu udělala radost.

Hodná holka to je.

Dnes už mu dělá radost jenom Adámek. Včera večer -o půl desáté když už spal- mu napsal: Přeji ti hodně zdaru do dalšího týdne. Jsi úžasný člověk tak se nenech rozhodit! A týden před vánoci mu volá: Tati - co ti má přinést ježich?! No... Víš... Já vlastně nic... Ale jo! Něco potřebuju! Nemám ledviňák!!! A on - to jako myslíš kočku? Jo jo - přesně! A tak mu Ježíšek přinesl vlněný ledvinový pás a uprostřed byla zamotaná láhev tuzemáku. Řiká - jedno zahřeje z venku druhé zevnitř! Má pravdu! Předseda!! Teď ten R.U.M. dopíjí a... Je hodně na hniličko...... 

Ještě rád vzpomíná na to jak dlouho s AnděLenkou před ním tajili že dárky nenosí Ježíšek... To mu bylo už 12 a furt tomu věřil! Přestože mu spolužáci ve škole tvrdili něco jiného... To vždycky šli večer před dům zapálit půlmetrové prskavky a on vždycky řikal: Jé! To se mi NAJEDNOU chce tak strašně moc čůrat! A utíkal jakože na wc a přitom do sklepa kde byl koš s dárky a rychle nahoru do bytu vše vyskládat a otevřít okýnko a posypat cestičku ke stromečku zlatými penízky jakože tudy On šel... A pak rychle zpět před domeček ještě stihnout jednu prskavku... A AnděLenka vděčná... A Adámek nedočkavý... A Slávek udýchaný...

Eh.

Už mu bude 18. Dávno to není Adámek. Je to Adam. Ale... Pořád to bude -navždy- ten maličký co jej na rukou nosil...

Eh.

Má vlastně v životě opravdově už jen jedno přání. Dívat se kam až dojde.

MALIČKÝ.