Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTělo
Autor
Danny
Na křesílkách psychiatrického oddělení, situovaných vedle pokojů, se pacienti scházejí, když není žádná terapie a chtějí si pokecat.
"Ahoj Pavle," řekla Jana, "Tebe si pamatuju z dřívějška: proč jsi teď tady?"
"Měl jsem sebevražedný myšlenky," vydechl Pavel, "naštěstí jsem nic neudělal, svěřil jsem se mámě a tak jsem tady. Psychiatr říká, že se snažím být agresivní sám proti sobě, ale to je podle mě blbost."
"Proč je to blbost?" zeptala se Jana, "co je to podle tebe jinýho?"
"Chápeš, nechci zničit sebe, ale jenom to tělo, tu hmotu, který mě omezuje," vysvětlil Pavel, "pak bych z něj zase vylétl a duše by žila svobodně."
"Jak víš, že to tak je?" nesouhlasila Jana, "jak víš, že tu hmotu nepotřebuješ, že duše, když jí takhle násilně vyrveš z těla, bude v dobrém stavu? To tělo tu k něčemu máš, jinak bys tu nebyl."
"Ale k čemu?" zeptal se Pavel.
"Právě k tomu, abys mohl žít tady. Sbírat pozemské zkušenosti, aby ti došlo třeba to, co nevíš. A ta hmota - jak víš, že je proti tobě?"
"Hmota zpomaluje. Nemůžu tvořit přímo myšlenkou." zkusil vysvětlit Pavel.
"A co když to tak zrovna teď má být?" rozebrala to Jana, "pamatuješ, jak jsi tady byl minule? Zhroutil ses tehdy z práce, která byla nad tvé síly, to si pamatuju. Říkal jsi, že jsi tehdy překotně surfoval po internetu, poslal někam životopis a pak už to jelo a už to tak nějak nešlo zastavit: právě to zrychlené myšlení, které ten net vůbec nebrzdí, vedlo k destrukci..."
"No ano!" zvolal Pavel, "a co všechny nemoci, tělesné bolesti a tak?"
"To bude něco podobného," pokračovala Jana, "potřebuješ v nějaké oblasti zbrzdit, zpomalit. Počítač by ohlásil chybu, tělo to signalizuje bolestí nebo nemocí: jak říkám, kdybys ho neměl, třeba by ses rozlítl někam, čeho bys potom litoval. Sice je pravda, že nejsi jenom tělo, někteří lidé si neuvědomují, že mají i mysl a vědomí, ale ignorovat a nemít jej rád - to taky vede k problémům."
"Takže z toho vyplývá mít rád svoje tělo a nebýt vůči němu agresivní..." uzavřel Pavel. Uvědomil si, že někdy se kromě oficiální terapie s lékaři něco vyřeší i na křesílkách.