VODA

Mám tě přečtenou,
tolikrát,
se musím kát,
nad tvou siluetou svlečenou,
Nad stínem,
klidných vod,
Tenhle divoký svod,
řídce kane,po kapkách,
Ať už se stane,
co má se stát,
Zvadne květina...
...žízním po lásce,po vodě,po tobě...
Svlažíš rty kvítí na mém hrobě!

Rád bych vydal se do moří,
co břehy lámou,přetvoří,
Sopky zalévají vlnou,
ničí města,na pobřeží když se hrnou.

Rád bych pil z potoků,
vyléčil se z ran,otoků,
Oprostil od okovů,
hladová šelma na lovu.

Rád bych plul po jezerech za soumraku,
kanul krůpějemi z mraků,
Skrápěl stěžně vraků,
ve vlnkách šeptal rakům.

Rád bych,ale co zbývá?
Nic?Síla?
Jsi ztracená víla,
bez pohádky,co tu žila,
Odkvetla,
žlutým kvítkem,
Uvadla,
v čase plytkém.

Vzedmi se zas,
naráz,
Na vlnách oceánů,
nebo řek,k ránu,
Vypluj z mlhy,
z kopců po bystřinách,
Májový večer vlahý,
zas ustrne v srdcích,v nás.

Nedbej sněhům hor,
mrazu,ledu,
Zapěju mocný chór,
i když zpívat nedovedu,
Abych vzbudil tvoje vody,
pramen životný,
Pak nastanou nám lásky hody,
až do konce našich dní.