A bola vojna 10.

Seděli na holém betonu perónu vybombardovaného nádraží a do nosu je štípal kouř z ohňů jež stravovaly vše co strávit mohly.

Bánovská Bánovská! Tak já ti jak blázen scháním šaty a podívej se na sebe jak vypadáš! Jsi umazaná jak malé děcko. A to je všecko. Dívala se na něj s takovým tim svým kukučem jakože co zase máš a_myslíš to vážně?! Ale už se jej naučila trochu číst a když viděla ty malinkaté šibalské ohníčky v jeho očích jen se usmála a řekla:

Ty máš čo_ Co... řiíkat...! Ale... Upřela na něj vážný pohled. Děkuju. Kdybys mě neschoval pod sebou tak možno vyze_ Vy_ Vypadám napověděl jí. Vypadám jako ty. Děkuju opakovala se.

Benetka se rozhlížel kolem sebe a rozmýšlel. Na jednu stranu nepříjemná komplikace. Ještě ani nestačili dosáhnout hlavního města Moravské konfederace Brna a už nabrali skluz několika hodin oproti plánu. Téda... Benetkova plánu. Jakkoli si on uvědomoval že veškeré plány jsou stvořeny k tomu aby nefungovaly. Na druhou stranu... Mohlo být i hůř.

Benetka se rozhlížel kolem sebe a když se k nim přiblížil seržant vojenské policie tak jej oslovil. Seržante!? Ano? Majore_Pane! Potřebuju se dostat do Práglu. Pokud možno ještě dnes a... Byl jste zraněn pane. Jste v pořádku? Přerušil jej seržant ale Benetka se na něj nehněval. Nooo... Docela jo. Akorát bych se potřeboval převléknout a potom se musím dostat do Brna. Můžete pro mě něco udělat? Pane! Seženu vám oblečení jenom to asi bude civil - nevadí? A do Brna vás hodím našim služebákem. Jo. Řekl Benetka. Civil nevadí. A auto možná bude bezpečnější než vlak. Ostatně napadlo jej v duchu - kdyby jeli od Podivína do Brna rovnou autem už tam mohli dávno být... Třeba. A třeba taky nééé... Hmmm.

Šli za seržantem kousek za nádraží kde se pod maskovací sítí schovávala zemljanka eMPíků. Zavedl je dovnitř a usadil na lavicích s hrubě ohoblovaného dřeva u stolu stejné vizáže. Kafe Pane? Zeptal se a Benetka kývl. Pro oba. To je moje dcera kývl hlavou směrem k Bánovské a vezu ji k matce do Práglu. A nečumte tak na ni! Všiml si seržantova pohledu. Ale Slávek to chápal. Čuměl Martině na kozy stejně tak jako čuměl on sám. Eh! Prostě chlapi... Omlouvám se Pane! Ehmmm... Promiňte dodal ještě a raděj začal chystat hrnky s pitím. A Bánovská si dala takticky ruku před ústa aby nebylo vidět jak se směje......

Kafe bylo hnusné. Chutnalo jako chcanky smíchané s jarovou vodou ale Benetka byl i tak za něj rád. A zatímco jej pomalu srkali vydal se serža obstarat císařovi nové šaty. Vrátil se s tmavěmodrýma montérkama se žlutým logem JMD _JihoMoravskéDráhy_ Pane - mají je tady ve skladu pro zaměstnance... Tak snad vám budou. A Martina měla opět co dělat aby se nezačala smát na celé kolo! Budú ti slušet zašeptala jen a Slávek měl sto chutí ji plácnout.

Služebním autem se ukázal být anglický hummer vyráběný v severoamerických koloniích. Seržant se uvolil že je do Brna odveze osobně. Cesta ze Šakvic ubíhala poměrně rychle a plynule a tak na severním Brněnském nádraží vysedali ani ne za hodinu. Šťastnou cestu pane! Řekl seržant a naposled se nenápadně Bánovské zahleděl do dekoltu. Ona však jeho pohled zachytila a usmála se na něj se slovy: Díky za nás za oba!

Na nástupišti před spojem do Práglu se Slávek opět prokázal příslušnými bumážkami a eMPíci je vpustili dále. Usadili se v kupé a netrvalo dlouho a vlak se rozjel. Slávka bolela čerstvá rána na hlívě a cítil se jakoby asi tak čtrnáct dní nespal ale! První usnula Martina. Opřela si hlávku o polstrovanou sedačku a jen co vlak vyjel spokojeně zavřela oči a spala spánkem spravedlivých. Slávek poslouchal klapání spojů na kolejích a tichounké Martinino oddechování. Ve spánku vypadala ještě...... Krásněji? Křehčeji? Bezbranněji? Andělštěji než kdy dřív. Díval se na ni jak tichounce oddechuje a... A pak sám usnul.

Po nějaké době se Martina probudila a chviličku si tak docela nebyla jista kde že vlastně je. Naproti sobě spatřila Benetku jak si tiše pochrupuje. Zadívala se na něj a řekla si že jej má ráda. Má ráda ty jeho prasečí očička. Má ráda tu jeho na krátko střiženou šedivou hlávku. A dokonce má ráda i ten jeho frňák který by mu snad i Cyráno moh´ závidět...

A pak do dveří vtrhl četař od MP a řekl: Za chvilku budou Pardubky!

Eh!

Bánovská! Marti... Víš co máš dělat viď? Snažil se ujistit Slávek. Áno! Viem! Téda... Vím. Vlak počal brzdit a za okýnkem se míhalo Pardubické předměstí. Máme spoždění ale Macina mi slíbil že na tebe bude čekat dokud tady nevystoupíš. Vezme tě k sobě. Schová. Věřím mu. Věř mu. Jooo?! Sľubujem. Budem. Sakra! Po česky Bánovská!

Seděli na proti sobě v kupé a hlavy snad jen třicet čísel od sebe. Vlak zastavil. Tak už běž řekl Benetka. Jdu řekla ona. A! Bánovská!? Čo ještě?

ĽÚBIM ŤA!

Já vím řekla a naklonila se k němu a políbila jej na čelo.

Vstala a vysedla a na peronu pod cedulkou Pardubice na něj ještě mávala dokud vlak neodjel.