Smíření se slovenským popem

Básnička se mi líbí a je - li "kritická", beru to jako nadsázku. Slovenský pop mám ráda a mám radost, že zůstal v rádiích i po rozdělení Československa.

Interprety, které uvádíš, vesměs "snesu", ale nejraději mám Richarda Mullera. Tip.

V luzku scítám ovecky,

uz jich presly stovecky,

nejsem v modu dreva, spáce,

mackám cudlík prehrávace,

snad konecne zaberu,

kdyz uslysím Haberu.

Vinyl krouzí na gramci,

je to první deska Zbirky,

lehce vnady pleskám Mirky,

dávno uz ta nadra chci…

Hrabe se mi v diskotéce,

potom zarve: „Dobytku,

ty tu nemás Gombitku

ani v rámci Modusu?!“

Odpustím ten vrískot Lence.

I ze ke mne blízko nechce

a já príjdu o pusu.

Vstoje, vsede, v lehu –

vzdycky muzu. (Pehu)

Staré písničky od Elánu ještě šly, ale to co produkuje Jožo poslední dobou nic moc teda. A na No Name mám podobný názor. Ale třeba Miro Žbirku nebo Richarda Mullera mám hodně rád nebo z mladších Janu Kirschner.

Je to jako s jídlem, něco je stravitelné a něco prostě ne.

Až ťa chytí kúsok depky,

pusť si Marcelku Leiferku z apky.

Váš nočný život zaručene zahluší,

Aľa Pugačeva jačiaca v ovzduší.  

pozor po kvapkách.

Človek musí ísť až do Uble, aby sa  stretol s  vyznávačom Pugačevovej a bratislavskej lýry. Je fakt že nemáme Eva a  Vašek, ale nájdu sa  tu iné skvosty a tie to starostlivo nahradia.

Div se, že se jim bubeník málem uchlastal

No name je asi nejhorší "skupina" všech dob...

No náme, taky nesnáším