Phantasia XVII.

Probudí mne prudký závan studeného větru. Posadím se na lůžku a vidím že roztříštěným sklem v okně dovnitř prudce fouká. Zbytky rozervané záclony sebou zmítají jako zběsilé. Utíkám do kuchyně a tam je okno zcela vytrženo od zdi a vrženo dovnitř. Zbyla jen prázdná černá díra. Vracím se zpátky do pokoje usedám na postel a pláču. Tolik úsilí námahy a energie co nás stálo spolu s AnděLenkou pořídit si nová okna přišlo vniveč!

Pak se opravdu probudím a zjistím že to byl jen sen. Zbrocen potem si oddechnu a ručníkem osušuji tvář. Za neporušenou tabulí okna se na černočerném nebi klikatí čáry blesků a na plechový parapet těžce pleskají děšťové kapky. Zavírám ventilačku na kterou doráží vítr a pokouším se znovu usnout...