Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePROKOP DVEŘE, JAK JE LIBO.
Autor
Lili.
Nebudu vám nyní popisovat, jak svítí naše ohnivá hvězda, že nějak vane nějaký vítr a odkud kam letí beruška nebo motýl. Na to zvysoka kašlu. Ano, kašlu! A klidně to řeknu i vulgárně, jestli mi někdo položí tu strašlivou otázku. Otázku, která mne nenechává chladným. Spíš mi zatlučte do hlavy hřebík a budu v relativně větším klidu.
Jsem totiž stižen děsivou kletbou. Ta kletba nese jméno jméno.
Jak to vlastně začalo? No jak jinak, všechno to zapříčinil otec s matkou. Je mi to z jedné strany líto, že haním dobrou pověst svých milovaných rodičů, ale co se týče jména, tam tedy poměrně " ujeli " .
Ano, pokazili to. Bez rozmyslu mi dali jméno, jež je mi tíží na duši a ničí mne, kdykoli jej zaslechnu. A nejen na duši, občas i na těle.
A jaké je tedy mé jméno?
Tak dobře, svěřím se. Pojmenovali mě Prokop.
Prokop!
...
Nic? Nereagujete? Myslíte si dokonce že přeháním?! Tak to jsem mohl tušit, že se přikloníte na stranu matky i otce. Omyl. Ani netušíte, jak moc se mýlíte! Asi si teď ťukáte ukazovákem na čelo, jenže kdybyste jen byli v mé kůži. Už od školy se to prokletí se mnou vleče.
Školník čadtokrát položil značně nasupenou otázku, kdo zase zničil vchodové dveře. Nejeden policista se ohlédl, když zkoumal trasologické stopy, kterak mi snad už po sté vykradli chatku vylomením vstupních dveří a někdo z přítomných sousedů mne nahlas představil.
Jen si to zkuste vžít se do mého trápení, To je on, Prokop Dveře! Kdo zase zničil ty vstupní dveře? Kdo to viděl? To on, Prokop Dveře!
A první lásky? Něžné pohlaví, to je to stejné! Debakl! Katastrofa! Bavil - li jsem například hlouček dívek svým břitkým vtipem a obluzoval je svým nepopsatelným šarmem, ony se divoce chechtaly, div se nezalkly a vykřikovaly: ty jsi nám ale Prokop Dveře!
Za nárožím se objevila hlava školníka a vyjekla hystericky: " Já to tušil, žes to udělal ty! "
Jaké zatracené dveře!
Měl jsem toho pokrk!
Ach, jsem zmučen a pomýšlel jsem na smrt.
Než...
...než přišla žena, jejíž jméno zní Libuše. Potkal jsem ji tak náhodou, jak se lidi obyčejně potkávají a...a zamiloval jsem se. Láska na první pohled. Když poslala ten druhý, odepisoval jsem teprve na první kartičku s koťátkem s růžovou mašličkou. Já jí zaslal pohlednici z Liberce. Co bylo ale v tu chvíli nejdůležitější na celém světě? Ona moji depresi chápala a podržela...podpořila mě. Ach, ano, Libuše. U ní bych vám tentokrát popisy nešetřil. Jaký básník to ve mne dřímá! Libuše! Mezi přáteli se jí zdrobněle říká Liba. Sama mi jednou, v kavárně u předraženého presa vysvětlila, že se od takových věcí musím oprostit.
Vyprávěla mi vlastní příběh:
" Když jsem byla malá, zeptala jsem se takhle jednou maminky, jestli bych si mohla vzít ještě jeden bonbón, když jsem si uklidila pokoj, snědla večeři a vůbec všeobecně byla dnes tak nezvykle hodná. A maminka na mě s úsměvem pohlédla a pronesla: ' Jak je libo, '
V okamžení jsem se na ni zamračila! Je snad hluchá? Proč mi odpovídá otázkou, jak mi je? Přece se ptám, jestli si můžu vzít ten zatracepenělý bonbón, když jsem si uklidila pokoj, snědla večeři a nezlobila, neodmlouvala, nevztekala se... prostě byla hodná, slovy há - ó - dé - en - á - s - čárkou!
" Jak je libo, vždyť ti to říkám! " okřikla mě maminka se vzrůstající netrpělivostí. A já rezignovala.Tak nevím. Jsem snad hloupá? Dělá si ze mě legraci? Zaťala jsem tedy pěsti a odsekla: " Dobře mi je, mami, a kdybych dostala odpověď na to, na co se už celou věčnost ptám, bylo by mi lépe! "
Přešlo mnoho let, než jsem význam její odpovědi pochopila, ale i teď , zpětně po tolika letech, se musím pousmát. Horší to bylo, když jsem před lety špatně porozuměla číšníkovi v jedné restauraci. Šla jsem na rande a po všech formalitách jsme si objednali. Já zvolila jako první chod polévku. Muž naproti mne s úsměvem přitakal a požádal vrchního. Ten slavnostně pozvedl své kuličkové pero a bloček a pravil: ' Je libo hovězí, nebo kuřecí? '
Utekla jsem, uražená, ponížená, s brekem!
Copak jsem snad nějaká kráva, či snad slepice?! Co si na mě otvírá hubu, sprosťák jedna! No chlap, co vám mám vykládat! Prý " hovězí, nebo slepičí! "
Libuše dovyprávěla a mně poskočilo srdce radostí. Rozuměla mi a mému trápení a já dokázal naslouchat jejím problémům. Byla to taková nádhera!
Sedmé nebe skončilo v den svatby. Skromný obřad na radnici započal obligátní otázkou starosty města, jenž nás vítal.
" Vy jste Prokop Dveře, "
Se želízky na rukou teď klopím oči na špičky svých ošlapaných bot v soudní síni a přemítám, co jsem měl udělat jinak. Třeba reagovat na slova mé lásky bez hlubšího přemýšlení se moc nepovedlo. A starosta sem, starosta tam. Vždyť si zvolí jiného.
Ale Liba za mnou přišla, celá zbledla, posadila se naproti mně a vypravila ze sebe nejistě: " Dokázal bys zaškrtit i mne? "
Já tyhle slova ignoroval a protože jsem věděl, jak tím vším trpí, zeptal jsem se poprvé v životě nesobecky, neb jsem o ni měl starost, když jsem viděl jak vypadá a jak ji to zmáhá: " Jak je libo? "
Nejspíš jsem nezdůraznil, že to byla otázka.
Ztratil jsem smysl života.
Nyní ležím na pryčně a náhle zaslechnu: " Á, Prokop Dveře! "
Smutně zvedám oči k žoviálně se usmívajícímu dozorci a vydechnu: " Kéž by... "
5 názorů
blacksabbath
06. 08. 2022Hele ...to se mi líbí....:-)))))))
Ano, inspiroval mne syn, který to vymyslel a J. Heller byl takový spouštěč. Spíš blbůstka, no. Díky.
rozumní lidé se v rozumném věku přejmenují ;)
podobný příklad byl v Hlavě 22 s Majorem Majorem Majorem Majorem :D
Odpoutaný Prométheus
04. 08. 2022Je to výborné, i když na místní publikum poněkud komplikované. ;-)