Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se(intro)
Autor
atkij
chceš–li sdělit něco o smutku a emoční servanosti
nikdy neříkej že brečíš do polštáře
a uschlé květy oživuješ v dlaních
jako bys chtěla zachránit
svět
a hlavně
hlavně o tom nepiš
mapa na polštáři a čerň od maskary
jsou dostatečně signifikantní body
strategie pohybu prstu po linii
ostrova v moři květinového vzoru
výkladem toho co už tu bylo bude nebude
do příštího přílivu a výměny ložního prádla
za dekor pravotočivých spirál pro pocit
vesmírné transformace půlnočního konečna
cestou do vlastního nitra kde úzkost otevírá
prostor dávno existujících neznámých dómů
jen obtisk klubka těla v líné pěně
jak trilobit bytu ještě chvíli vstává
vylít ho hmotou zůstane artefakt pro…
a další žena už nebude
vědět zhola nic
v určitém čase se podívá světlu do očí
v temné komoře nakrmí
znovuobjevenou lidskou rybku
na balkóně zalije zdřevnatělé liány muškátů
a zkušeným pohybem obere uschlé světy
12 názorů
parádní - ukládám si a ještě se vrátím!
pro mě nejlepší třetí strofa - momenty s trilobitem a rybkou :)
Skutečně zvláštní... Teď před chvílí jsem psala Luzz o trilobitech zmiňovaných v básni a ty píšeš "trilobit bytu". Asi dost mystická experimentální lyrika. Tip.
Velmi vydařené.
Jitko, chci sdělit něco v tom smyslu, že jsem četl rád. Ma(r)ně si vzpomínám, kdy tomu bylo jinak...
A kdyby tu „trilobit bytu“ nebyl, byla bi to škoda. (interní smajlík)