Phantasia XXVI.

Spolu se Zlatohnědou jsme na místě kde jsou jen dvě barvy. Zlatý písek a šedá změť všemožně pokrouceného a poházeného železa. Je to skládka šrotu v poušti. Náhle v těch hromadách traverz jeklů a plechů zableskne stříbrná. Jdeme za tím zábleskem a snažíme se jej vydolovat. Nakonec vytáhnu předmět který vypadá jako malý hliníkový kufřík. Co to je? Ptá se Zlatohnědá. Nevím odpovídám. Podívej - tady jsou nějaká tlačítka pokračuju. Zmáčknu jedno z nich a vyjede malá schránka. Sahám do batohu a vyndávám cihličku zlata. Což je naprosto běžný obsah jakéhokoli batohu při turistické vycházce. Vkládám cihličku do schránky a zavírám ji. Když ji posléze znovu otevřu jsou tam cihličky dvě! Tak! Je to jasné!! Říkám Zlatohnědé. Je to DUPLIKÁTOR!!! To se bude hodit...

Střih.

Ze všech stran se k nám stahuje zlo. Každou chvilkou je blíž a blíž. Co budeme dělat?! Ptá se vyplašeně Zlatohnědá. Beru do rukou stříbřitý kufřík a říkám Jí neboj  - něco zkusím! Chyť jej z druhé strany a zavři oči. Když tak učiní zmáčknu další tlačítko na kufříku. Přepadne mne závrať protože během zlomku vteřiny jsme ve vesmíru a obklopuje nás černočerná tma. Stejná tma se blíží k tomu ostrůvku země kam se zlo ještě nedostalo a teprve teď vidím jak je malinký! Tenhle kufřík funguje taky jako NEBESKÝ VÝTAH říkám Zlatohnědé. To se může taky hodit. Ale zpátky dolů se vrátit nemůžeme odpovídá. Díváme se na sebe a já přikyvuju. Tak co teď budeme dělat pokračuje...?!

Střih.

Kolébají a hladí nás sněhobílé obláčky které se rozprostírají kam až oko dohlédne. Zlatohnědou mám v náručí. Má zavřené oči. Když je otevře a spatří onu scenérii zprudka vydechne. Kde to jsme?! A jak jsi to udělal?!?! Jak? Zmáčknul jsem třetí tlačítko! Kufřík je navíc ještě BRÁNA DO JINÝCH SVĚTŮ!!! A kde jsme? Jak se můžeš ptát?!?!?! Cítíš to: Tohle je 

NIRVÁNA.