Můj Boss (je ledovec) 23.díl

Můj Boss (Je ledovec) 23.díl

Isabela:

Patrik byl zahrabaný pod peřinou. Nejdřív jsem si myslela, že to jenom předstírá, ale nakonec přece usnul. Odhrnula jsem roh přikrývky a dívala se jak v klidu spí. Vypadal jako andílek, ale já věděla, že hluboko uvnitř to je ďábel, který mě pokouší. Podívám se na skoro prázdnou láhev na stojanu. Byl čas pomalu odejít. Nepozorovaně a tiše se dostat do bezpečí. To jsem původně chtěla, ale nakonec jsem zůstala sedět a chtě nechtě na chvíli zavřela oči.

Zdá se mi to nebo je to opravdu Isabela? Posadím se na posteli a prohlížím si každou skulinu na jejím obličeji. Byla, tak bezbranná a já dlouho hladověl. Ve chvíli, kdy se rozhodnu víc přiblížit se otevřeli dveře. „Čekala jsem prázdnou postel, ale tohle je poprvé co jste mě překvapil pane Weste. Ta mladá dáma má na vás skvělí vliv. Té se držte.“ Sestra mluvila a přitom mi přelepila ranku po zavedené jehle, kterou bezbolestně odstranila. „Nechám vás o samotě.“ Ta věděla, kdy přijít! Prohrábnul jsem si rozcuchané vlasy a došel se opláchnout. Převléknu se z erárního pyžamo, když zaslechnu zvonění telefonu. „Ano. Brzo tam budu pa pa.“ Ukončila hovor, když jsem vylezl z koupelny. „Budu muset jít. Zvládnete se vrátit?“ Ptala se, ale nepodívala se na mě. „Běžte.“ Moje dobrá nálada odešla společně s Isabelou. Neměl jsem jí pouštět. Dobře vím, že měla namířeno za tím blbcem! Ještě nikdy jsem něco takového s jinou ženou necítil. Srdce mě bolelo, až k nevydržení. Já opravdu žárlím!

Musím si to ověřit. Vyběhnu ven  před nemocnici a nasednu do dalšího taxíku. „Sledujte taxík před vámi. Zaplatím vám dvakrát tolik, když ho neztratíte.“  Isabelo to nesmíš. Šeptám si pro sebe a cítím se čím dál hůř, když vidím značku pro letištní okruh. Nespletl jsem se. Opravdu jela za ním. Opřu se do sedačky a zhluboka vydechnu. Něco se ve mně pohnulo a já s tím nemohl nic udělat. Spadnu přímo do temnoty a nechám se pohltit. „Tam je.“ Ukáže taxikář na vystupující Isabelu. Za taxikem zaparkoval sporťák a ona bez váhání a s úsměvem na tváři nasedla. Bylo to štěstí, které trvalo hrozně krátce. Měl bych se jí vzdát, jestli je takhle šťastná.

„Zavezte mě do Westu.“ Přikázal jsem taxikáři a uzavřel se do sebe. „Pane vystupujete.“ Nevím kolik jsem mu zaplatil ani jak dlouho jsme jeli. Bylo mi to všechno jedno. U vchodu zašátrám v kapse a vyndám černou kartu, která otevře všechny dveře ve firmě. Měl bych jí nechat jít. Vyjedu výtahem do své kanceláře a vytáhnu její smlouvu. Podepíšu její výpověď a otevřu skryté dveře vedoucí do mého světa. Vyjdu točité schodiště a svalím se v obývacím pokoji na pohovku. Ze stolku vezmu láhev whisky. Naleju do sklenice a vypiju na ex. To opakuju několikrát, dokud jsem schopen rozumě uvažovat. Dokud se obraz Isabely nezamlží a postupně rozplyne. „Sbohem.“ S tím slovem na rtech usnu.

Firma Donisa:

„Pane. Pane! Důležité zpráva.“ Přiložím si doutník k ústům a vypustím obláček kouře, který stoupá ke stropu. „Ani v sobotu mi nedáte pokoj. Je to důležité?“ Vrhnu zlostný pohled na muže, který vtrhnul do mé kanceláře jako velká voda. „Myslím, že ano. Pan West to zjistil. Sledoval je a viděl spolu. Nechal si prověřit Richarda Zenga. Jeden svědek tvrdí, že ho to hodně naštvalo.“ Takže má konečně o ní zájem. Věděl jsem to. Byla to otázka času, kdy Isabele Dongové podlehne. Byl to skvělý plán nechat jí nakonec vstoupit na jeho území. Stejně v těch hrozných firmách neměla budoucnost. „Okamžitě sjednejte schůzku na pondělí ráno. Nebudu čekat na původní termín. Řekněte, že mu chci nabídnout něco o co určitě nemůže přijít. A sledujte je. Chci fotky. Hodně fotek.“

„Ano pane. Zašlu zvláštní email se změnou termínu. Nechám připravit papíry, které jste chtěl.“ Udeřím na ta správná místa a pak plnou silou vpřed. West se bude muset poklonit, abych s ním vůbec jednal. „Nezapomeňte určit podmínky. Isabela musí být na schůzce přítomná. Musí být na všech, jinak s nimi nebudu jednat.“                 

https://povidkyodkat.blogspot.com/