Očima Jana vidět svět

Jene, můj milovaný Jene,
očima tvýma chtěl bych vidět svět,
neboj, jen na chvíli, vrátím ti je hned.

Projdu se zahradou getsemanskou,
napiju se na žízeň co vlastně nikdy nepřestala,
uslyším zpívat slavíka a přestanu se bát,
kam bez dětí se točí kolotoč,
projdu pak bránou zlatými meči podepřenou,
do místa, kde nejsou třeba střevíce.

Tam bych se skácel, hlavu plnou květin,
v tu samou chvíli byl bych sebou nejvíce.