Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBez názvu 2
Autor
neřečený
Opuštěné nádraží,
v opuštěném městě,
na ještě opuštěnější silnici,
a zároveň sněhová vánice,
co ti žene sníh do očí,
a z čekání ti přeskočí.
Z čekání na autobus,
kterým nikdo nejezdí,
a často silnice nebrázdí.
Návštěvy zde nelituješ,
Vždyť tu jen přestupuješ.
Na své dlouhé cestě,
k bílému pobřeží,
kam vlny naráží.
K divokému příboji,
kde vlny dobro slibují,
a vzduch je prosycen solí,
a kde srdce nebolí.
Ale teď jsi tady,
Uprostřed mrazivé nicoty,
vrací se všechny trampoty.
Sedíš zachumlaný v kabátu,
a vzpomínáš na tátu.
Táto! Mám tě hrozně rád!
Ikdyž dle tebe jsem jen smrad.
Sníh ti zalézá za klopy,
cítíš se jak během potopy.
Do mysli ti sedl černý pták,
a v očích ti visí šedý mrak.
Nemůžeš se dočkat autobusu,
co tě odtud odveze,
a slunko z mraků vyleze.
Až se budeš blížit k moři
Až do písku se nohy zanoří.
Ty zapomeneš na minulost,
a zbouráš za ní most.
Však autobus nejede,
už má velké, velké zpoždění
Zřízenec si s tebou pohled vymění,
a vypadne z něj
Ten už nepřijede...