Odvržená

pán úředník s kufříkem
šel parkem domů z práce 
svázaného syna 
našel u stromu - ten lelkoval - jen vzhlížel
rozvázal ho
zuřil

zajedli to spolu párkem s hořčicí 
jakási útěcha nebude nikdy slabá
je málo
pro malého kloučka otcův vzdech
poklepání prstem na čelo 

nechme to být

-

vedl syna domů 
vzteky blekotal a napřáhl bič
sestra málem 
smetla pravdu pod chmýří
modré oči čekal trest
blonďatá 

velkoduchá uzná vinu
nikdy se s tím nesmíří 
sám bratr 
časem žehrá že chce pryč

-

pán úředník je 
oba miloval
přes umazaná ústa - dlaně 
až příliš vztahovačné
je pohlcení rodinou
trochu se zalkl

slečna se nepřenese přes dvanáct roků samoty
co po té době s malým chlapcem?
souboje stejných
- jsem lepší já 
a nebo ty? 

psal knihu 
živil je
šílel přes to že neznal zatrpklost
dcera s každou vinou
trhala  knoflíčky z košile
nebudou vrásky a nebude klid - jen tak si vlaju a neznám ji
tak živou
matka se krášlí v zrcadle lihu 

a je-li jí líto
má tak být

-

matka zapšklá liška 
pije pod peřinou
kyselou chuť života
pod polštářem schovává
komíny ze kterých lze pít 
úzkou hladinu smrti

dcera ve vlastním životě se nedá najít 
nechá jí Tatry 
a Lomnický štít

-

nechte jí košilku v ní půjde  bosa sněhem
hory jí rozvrství chodidla 
na snahu a křeč - svázaná je, sťatá
v přívalu přání možná lehce zlá
v třasu je zima 

tak trochu rozechvělá pantomima
dcera se směje 
leč malý běs je v ní 
a vnímá
ta malá 

dávno nemá řeč
odvržená
na druhou stranu světa

nechme to být