Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Koukání do ohně I.

10. 01. 2023
1
4
288

Byli jsme na cestě do Nikam

Spolu, ty a já za ruce

On a já v náručí

Svět to však ukončí

Když nám padne nebe na hlavu

 

Trochu to bolelo,

Co se dá říct

V mracích se jde od lidí svlíct

Od jejich hluků, hlasu a šramotu

V mracích máme spolu samotu

 

Občas z červánku se měníš na bouřku,

Já vždy vím, že z tebe vyjde duha

Vím, že přes nás slunce svítí

Až se jednou do sítí chytí

 

Musíme to spolu tahnout

Pak už zvládnem nebe nahnout.

 

Slunce nás teď nespálí.

Oba jsme to nevzdali

Stojíme v lese s modrým listím

Vítr nás tropicky ohřívá

Spolu přijdeme na to, co zítřek skrývá


4 názory

Moc děkuju, Rem


Moc děkuju, Luzz, ano jde o nějakou verzi terapie. Občas se snažím dělat ty obraty "zvláštní" schválně 


Luzz
10. 01. 2023
Dát tip Melancholický básník

první verš je hezkej

potom už to sklouzává k sebelítostivému vzdychání, zlý svět (dokonce i zlé slunce) vs. my... ale naděje umírá poslední... schováme se do modrého lesa... a načerpáme sil... akorát - přemýšlím teda o tom, jak vítr může tropicky ohřívat... no takových zvláštních formulací je tam více...

pokud je to atuoterapie, tak ok, často bývá dobrým základem pro další tvorbu. už teď to nahnutý nebe působí docela - zajímavě.

pokud je to ale "střízlivě" psaná báseň, tak se dle mého moc nepovedla, ať už zvolenými obraty anebo rýmy nebo trochu zvláštním rytmem

(ale jako... vázaně neumim, takže do toho asi nemám co mluvit)

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru