okamih ísť do lesa

blacky, ďakujem za krásny komentár o krásnej knihe ... darovali mi ju deti aj kamarátka, takže aj ja som jednu darovala ... ***

Evži ... v lese mám dušu***

Les je pro mnohé z nás vytouženým místem odpočinku. Je synonymem ticha a nedotčené přírody. Renomovaný lesník Peter Wohlleben nám dává nahlédnout do skrytého života stromů a odhaluje nečekané skutečnosti: stromy mají paměť, předávají si informace, pociťují bolesti, dokonce mohou dostat úpal a časem se jim tvoří vrásky, láskyplně se starají o svoje potomstvo a pečují dokonce i o své staré a nemocné sousedy. Neuvěřitelné? Ale pravdivé!....

Peter Wohlleben: Tajný život stromů. Co cítí, jak komunikují

Procházka lesem je balzám na duši.

ďakujem, Alegna ... zdá sa, že prichádza mierne ozimenie a to je dobre***

milý Kočko ... podotýkam, že dotýkať sa starých stromov je príjemné a upokojujúce ... rada sa s tebou potúlam po lese ... počasie je premenlivé, možno zmokneme, alebo nám nasneží za golier*** 

(jeden medzi stromami zatúlaný žmurk)

Vystižné, je přírodě potřeba odpočinku a stejně tak nám. Kvetou sakury, jívy a přesto to vyvolává spíš smutek, než radostné očekávání. Moc se mi líbí část: dlane o kmene ......

Svatý Petr nám ještě může navařit hustou povětrnostní bramboračku.

Maru, snad se tě nedotkne, když se vnutím a půjdu do lesa s tebou. (jeden vlastní odvahou/drzostí popletený žmurk)

8hanka ... možno nás to ešte zabieli a krajina si odpočinie***

ešte január neskončil, zdá sa, že predsa len nasneží...

keď priložím dlane na kmeň, cítim jeho silu, naberám cez prsty trochu pre seba...