Nejsem herec z titulků, takže můžu být v klidu

Ženy jsou v různých fázích převlékání.
Jako ty obrázky vývoje žab.
Od rosolovitých vajíček přes pulce po malé žabky.
Jako děti jsme je chytávali v trávě na loukách kolem potoka.
S kamarádem jsme tam měli postavený stan s podsadou a dřevěnými kavalci.
Převezli jsme jej z jeho dvora.
Takových sto padesát metrů na káře.
Ani jsme nestačili zažít cestovní horečku.  

V noci jsme měli jít na lup ovoce do cizích zahrad.
Jenže jsem asi neměl loupení v krvi.
Kamarád mě nemohl probudit.
O to víc jsem měl rád rána.
    To bylo ještě tělo plné pohybu.
Neměl jsem tušení o lahvích ze svaté země Božkov.
Občas mi jen praskla guma u trenýrek.

V časech kdy ještě nebyl Jimmy Page šedivej.
Jezdili naší ulicí koně s hnojem.
Ani nám to nesmrdělo.
Na to jsme byli příliš mladí.
Jedině auto s kostmi, to s námi zamávalo.
„A z toho se dělá magi.“
    Stejně jsem ho ucucával z lahvičky.

PS.
Je problémem daltonismus?
Proč by nemohl být malíř bez barev?
Černobílé fotografie a filmy mají bez toho mnohem větší hloubku.