Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePokolení, které dosáhlo cíle
Autor
Danny
V povídkové sbírce "Tunel do věčnosti" se nachází povídka Clifforda Simaka "Pokolení, které dosáhlo cíle". Toto nebude recenze: ale duchovní úvaha nad věcmi z povídky vyplývajícími.
Povídka popisuje generační kosmickou loď: odletěla ze Země před tisíci lety kolonizovat planetu u jiné hvězdy. Během cesty lidé, kteří po generace žijí pouze v prostředí lodi, zapomněli, že jsou pouze v dopravním prostředku a myslí si, že jejich loď je celý svět.
A co se nestane: loď dorazí k cíli. Obyvatelé si během spousty let vymysleli vlastní náboženství: podle něj je loď celý vesmír, účelně a navždy vybudovaný pro její obyvatele: a teď se najednou podmínky mění, například byli zvyklí, že se hvězdy pohybují, protože loď rotovala, aby si zajistila umělou gravitaci: a nyní se stanou nehybnými.
Hlavní hrdina povídky má těžkou hlavu: lodní víra zakazuje číst a všechny knihy byly spáleny, jemu však otec přes nepřerušenou linii po generace předával umění četby a dopis, který se má otevřít v nouzové situaci. Pomocí kódu v dopisu odemkne řídící sál a strojovnu, z pásek získá informace, že loď je pouhým dopravním prosředkem a že musí přistát. Dogmatičtí obyvatelé lodi jej vyobcují z církve. Dojde k potyčkám. Nakonec se mu podaří přistát a systém lodi vyhlásí, že loď bude zaplněna jedovatým plynem a všichni mají vylézt kolonizovat planetu.
Proč to všechno píšu? Víra obyvatel v lodi nebyla špatná v době, kdy byla relevatní, čili v době dlouhé cesty: kdyby lidé věděli, že cíle dosáhnou až jejich prapravnuci, mohlo by to způsobit depresi, chaos... Ale podmínky se změnily, když loď dospěla k cíli a to, co bylo dříve pozitivní, se nyní stalo naopak omezujícím, dogmatickým vězením.
V povídce se objevuje myšlenka že každý zákon má svůj důvod a pokud důvod známe a víme s jistotou, že nyní neplatí, nemáme dogmaticky lpět na zákonu, ale naopak jej změnit.
Nabízí se paralela s křesťanstvím: Ježíš Kristus nepřišel Zákon zrušit, ale naplnit: "cesta lodí" skončila a následoval "výstup na novou planetu".
Ale: ten samý princip se dá samozřejmě aplikovat i nadále: nyní jsme o dva tisíce let dál a podmínky se opět změnily. Stupeň vědomí lidstva je jinde, máme jiné technologie, místo s nedostatkem lidí soupeříme naopak s přelidněním.
Já budu i trošku provokovat: například zákaz homosexuality a třeba i masturbace má třeba smysl v době, kdy je málo lidí a je záhodno, aby se rodilo co nejvíce dětí, mnoho dětí zemře na nemoci, na které nyní máme léky atd. V současné době naopak čelíme přelidnění, situace je přesně opačná.
Bůh se mohl prezentovat tak, že se ho lidé báli, nyní díky moderním technologiím se můžeme mít dobře a "přejít" spíše na pozitivní zpětnou vazbu, která lidi nestressuje, ale naopak jim dává vzkvést.
Proto vědecky zkoumejme svět a duchovně zkoumejme vlastní nitro: najdeme důvody zákonů a odpovědi a zjistíme, co z toho, co jsme zdědili po předcích, dává smysl a co ne.
8 názorů
Říkáš, že na lidi jsou teď díky moderním technologiích kladeny menší nároky, méně záleží, co si myslí nebo dělají?
Omezení, o kterých píšeš, mě míjejí a nemůžu se k tomu vyjádřit. Mám pocit, že je hodně rozvolněná doba a tyto problémy se týkají jen sekt a malého množství věřících. K té mastrubaci: je možné je zákaz byl kvůli tomu, aby se více plodilo, ale také mě napadá, že lidi žili pohromadě, neměli soukromí, s přikrývkami se škudlilo..... Za velký problém pokládám neslušné mluvení. Když voják na frontě mluví neslušně, nikoho nenapadne, aby ho kritizoval. Pak, když přijede domů, také nic růžového a tak v tom pokračuje. A nakonec tak mluví všichni při každé malé nelibosti, protože když může on, proč ne já. Jedni pořád přežvykují prdel, hovno, čurák - vše okolo řiti a vzniká nekonečná deprese a druzí svini, ti mají více energie, ale člověk si připadá pořád jak na trhu s dobytkem.
Máš pravdu, že by se měl člověk zamyslet na tím, proč dělá, co dělá a k čemu to vede.
Na druhou stranu se třeba u nás za první tři měsíce roku narodilo o 22 procent méně dětí než za stejnou dobu před dvěma lety, což je dle demografů alarmující...:).
Převyprávěný děj povídky mi trochu připomněl Červeného trpaslíka a kočičí náboženství o tom, jak Kloister (Lister) odvede kočky na Fušál (Fidži)...
Ale vážně je to zajímavé zamyšlení. Tak pohled na svět se neustále mění, ale třeba právě římští katolíci se snaží žít tak, aby se neuzavírali do nějakého náboženského "skanzenu". Je ale jasné, že některá katolická dogmata už opravdu nejsou na výši doby a církvi by prospělo, kdyby konečně zpřístupnila kněžství pro ženy a zrušila kněžský celibát (který ostatně byl zaveden až ve vrcholném středověku a v prvotní církvi nebyl, vzpomeňme na starého děkana Kosmu a jeho ženu Božetěchu...).
To jsem ráda, že je tahle úvaha v nominacích - v červnu mi nějak unikla a teď jsem si ji přečetla se zájmem. Povídku neznám, přesto jsem si její děj díky tobě dokázala živě představit. Tvoje úvaha je velmi zajímavá. Ať už si sama o tomto tématu myslím cokoliv, tohle je pro mě osobitý pohled a inspirace k zamyšlení.
Próza_měsíce
11. 07. 2023Danny, můžeme nominovat? Červen je správně, soutěžíme za VI. měsíc...
Evženie Brambůrková
01. 06. 2023Je to pochopitelné, ale u spousty lidí je to zbytečné, protože pro ně jesou pohodlnější staré formy a také možnost ovládat ty hloupější.
Je to opravdu k zamyšlení, tvůj pohled je mi blízký a se závěrem se dokážu ztotožnit