Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePostižené děti
Autor
kuba.49vojenciak
Sedím u zaplí televize,
přede mnou počítat
a snažím se napsat velkolepou báseň,
která přežije můj dech,
a moc mi to nejde.
Bojím se,
že ztrácím talent,
i když pro to neexistuje racionální důvod,
ale já nikdy nevěřil v racionalitu.
Je těžší přestat přemýšlet,
když musíš zůstat střízlivý,
a ještě těžší je za střízliva psát,
když měsíc pluje po obloze
a přemýšlí kam jsem zmizel.
Celou noc jsem nespal
a z toho všeho za něco stojí jediná báseň,
a já nemám to srdce zbytek smazat,
protože není jejích vina,
že stojí za hovno.
Ne,
není to jejich vina
a povraždit vlastní děti
je tak kurevsky těžký,
i přesto že, to jsou nemocní bastardi,
kteří nemají ani funkční nohy.
Jsem smutný a myslím,
že v tom je mé pravé já,
schované pod nánosem vtipů a lásky.
Možná je tahle báseň mé vrcholné dílo,
ale upřímně si to nemyslím.
3 názory
Jo a u zapnuté televize. Případně u zapnutý televize, pokud chceš hovorový tvar.
Ty to moc prožíváš. Je normální, že se povede jen něco. A všechno, co si píšeš, i kdyby to měly být jen útržky, poznámky, ti pomůže líp chápat svůj život. Teda aspoň já takhle beru psaní... Myslím, že je důležité neztratit radost, hravost. Nemůžeš básně vyrábět podle plánu, nebo možná můžeš, ale ztratilo by se kouzlo. Zpomal...