Blouznění kurzívou domova

Nalej mi drink. Napíšu ti náznak básně o děravém domově. Dneska je každá sobota dlouhá a vlastně mi přijde - nevznikla náhodou od sabatu? Ale jo, je mi divně. Bezdomovec mi nakreslil půlnoční dítě. Vypadá jako tvoje, podívej. Ty žlutý oči a třičtvrtě...
Ne? Tak teda dobře.

Kurzíva domova

srknu si louže a předstírám koupel v saké
ležím 
a holub mi postojí na břiše
úží se ulice - domy se mi klaní 
z oken vypouští  lidi jako korálky
asi je těžký držet nitku tolika rozteklých cákanců života

znala jsem slečnu která si namáčela kapesník do kalíšku čaje
a pak si jím hladila oči 
znala jsem vědmu která se sama sebe lekla
 až když na ní promluvilo mrtvé dítě 
znala jsem pána který sbíral šišky salámu a usnul až když se rozklimbaly tmou

tady máš na talíři něco obyčejné co se obyčejem nenosí 
tady se leskneš 
rýma je někdy posel počasí 
smrkej ulevíš svý duši 

-

jeden dům na tebe ještě chvíli počká 
vzali mu střechu a pak se cítil bez dechu
vzali mu komín nemohl pít kouř
vzali mu podlahu nemohl se zaklínit
vzali mu kredenc a přitom by si ještě nalil 
vzali mu nás a tak se pohledem na krajinu opil

-

černý závěs ladí k očím pavoučí holce
žebřiny nechaly stát na severní straně
já tam vylezu 
kdykoli se necítím na otevírání skříní 
v nich na mě čeká něco nepěkného 
bojím se a strop se vlní nekonečnem 
máma nepřišla
výšky útěchou 

provazy pod břišní stěnou 
mísí se někde uprostřed
dokud je tma - není vidět že sama lezeš po kolenou 
hodí se vůbec mrtvé skrývat?
-

někdo nás naladil na pochmurnou strunu 
bydlel jsi tu tak dlouho a nikdy jsi ani nepípnul 
obývák je fialový když se v noci vzbudíš
ticho je bratr tekuté tmy a někde se ve mně rozjasní
myšlenka na dětství

noc kdy se třesou zobáky ptákům
kdy tichá perla na lístku máty zacinká

a malá holka řekne - to nic - i temné světy mají místa
kam se díváš s chutí

nebo ještě než otupíme mysl
řekneme si o křesle 
ke kterému ses tulil místo táty
hlubokým hlasem řeklo ti to křeslo - já tady vlastně
 nejsem a nemluvím
ale pro tebe jako bych byl a mluvil
co nemáme
to fantazie nahradí 
kurzívou domova

lekl ses té podobnosti se svým vlastním marastem? 
já ani ne a kdykoli si tím projdu znova

-

Bylo to dobré, prosím ještě půl sklenice. Půlnoční oči bych si do večera nikdy sám nenamíchal. S jakým pocitem, že to usínáš?  Aha. Tak to by mne včera ještě vyděsilo. Až přijdu příště... dáš mi kus svého rtu?
Zdá se mi, že tvoje  duhovka je mlýnské kolo sřízlíkova pohledu na svět. 
Tak teda jo, ač to dělám nerad. Vítej doma. Zapomeň na chvilku že na sebe dokážeš nalepit všechny neřády světa.

Tady to máš. To je všechno, co řekneš?

Spi už.