Štafeta

Zchromlá ruka v křeči svírá kolík. Kolik že je mu_ Kolik?

Teta odešla do penze. Libuše se stále ještě učí co a jak ve skladu. A Kazi prostě jenom není. Slávek převzal štafetu. Z dělníků není nikdo starší. A ze všech circa třiceti zaměstnanců ve firmě snad jen dva...

A ještě než teta odešla tak prý že: Upeč mi naposled tu svou skvělou buchtu! S jablky oříšky rozinkami špetkou skořice a kakaa.......

Tak vida. Kdy by se jen býval byl pomyslil že jej jednou dožene věk? A přitom si stále rok za rokem měsíc za měsícem den za dnem hodinu za hodinou minutu za minutou vteřinu za vteřinou NaNoseKundu za NaNoseKundou myslí na holku na mladší. Na dceru. Asi tak. Leč realita je realita a přes ní nejede vlak. Dnes by Jí on vyznával Lásku a zítra Ona by mu měnila plíny za nové... Jak prosté. Jednoduchá matematika. Poprvé jako po sté. Že? ZLATOHNĚDÁ. Ty! Ultrakorektní!! VŠEobjímající VŠEmilující VŠE!!! Tak.

Nicméně matematika je pýča. Vždyť často 1+1 jsou 3. Což však u nás nehrozí... Téda vlastně nehrozilo by že. Vždyť nejsme spolu a Pan ví že ani nebudem. Ani kdy by mě/Tebe vzal panví. Po lebce. 

A víš Ty co bych si přál ze všeho úplně nejvíc?!?!?!

(MéééVáničníPřání! :)

MILÁČKU

Umět Ti číst myšLenky.

Abych Ti snesl to MODRÉ z NEBE které si právě tak přeješ. A zase jindy abych včas vypadnul někam pryč když prostě jenom chceš být sama se sebou.........

____________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________

PeS:

To Ti

MILÁ

Píše ve své pýše jen jedna trapka no...

Co už naděláš?

Že?!