znova si spomenúť

Snad taky něco upeču, letos je to náročné.

milý Kočko ... vianočka sa dá vymiesiť na tisíc spôsobov ... jeden bezhrozienkový predvianočný žmurk*** 

Alegna ... veršíky sa ľahko pečú, v realite si užívam pozvoľný priebeh udalostí***

Voňavé a aktuální verše, originální pohled - prima, dievča.

Určitě přijdou a přiznávám i z veršů to na mě zavonělo, napekla jsi toho hodně .....

Dobře, tak já se přiznám – vánočku mám rád bez (h)rozinek.

(jeden čudácko-podivínský žmurk)

Dales ... hriatô (dvojslabičné) si vo veršoch iba pripomínam ... v našej rodinke ho pripravovali generácie predo mnou ... karamel sa zriedil vodou, pridala sa domáca slivovica a lyžička kačacieho tuku ... príjemne to voňalo***

Andreina ... tiež toho veľa nepopijem ... skôr iba ochutnám a tú trošku aj vychutnám***

Hriatô - pro mě legenda, kterou znám jenom z vyprávění.  Slovenský endemit to ale není, v r.83 jsem potkal člověka ročníku 1923, který byl za války totálně nasazený v Německu, v Rostocku a Warnemünde. Tam prý tehdy byla v přístavních hospodách k dostání štamprle sestávající se z do tuku vypražených kostiček špeku zalitých šnapsem.
Hriatô je hezké slovo, takové echt slovenské. Na kolik slabik se vlastně vyslovuje? Přepokládám, že (navzdory teoreticky čtyřem samohláskám ) na dvě.

Já alkohol téměř nepiji, ale vím, že hrozinky do vánočky je daleko lepší naložit dva dny předem do slivovice než do rumu. 

mňam***