Foťák

Venku už zase chumelí. Čili věc tady dole u nás na jihu hodně neobvyklá. Na Břeclavsku. V Hruškách. Slávkova exmanželka pochází z Opavy a když se sem přistěhovala tak se první zimu ptala: Miri - kdy napadne sníh? No... Miláčku - možná nikdy. Jsou tu zimy kdy prostě nepadá. Nechápala.

Za bytovkou u sklípků je malinkatý svah kde se dá sáňkovat. Slávek koukal z okna na mladé maminky kterak si užívají se svými ratolestmi nečekaného přídělu sněhu. A pochopitelně se neubránil vzpomínkám. To taky jednou takhle před vánoci kdysi před mnoha lety napadl sníh a on sebral Adámka a sáňky a šup ven na svážek. Po nějaké době hodil sněhovou kouli do okna kuchyně kde právě AnděLenka dělala oběd. Otevřela okýnko a ptala se: Co se děje Miri? Leni prosím tě hoď mi dolů foťák! Udělám pár foteček... A potom po čase volala ona na nás: Kluci! Domů!! Oběd je na stole!!! Slávek sebral Áďu schoval sáňky do sklepní kóje a pak před dveřmi bytu je oba ometal smetáčkem od sněhu aby doma nenadělali tolik svinčíku. Foťák si přitom pověsil na zábradlí schodiště naproti dveřím aby měl volné ruce. Potom se promrzlí doma chvilku zahřívali než se vrhli na hamu papu. Asi po patnácti minutách si Slávek vzpomněl že nechal foťák před dveřmi. Šel pro něj a...

On tam nebyl.

V domě je sedm bytů. U každého jednoho zvonil a ptal se jestli... Třeba... Náhodou...? Jeho foťák neuschovali......? Ne. Nikdo. Nic. A úplně poslední rádoby domovník mu říká: To byl někdo cizí. Někdo z venku. Šel dovnitř viděl foťák a ukradl jej!

OPRAVDU?!?!?!

Domovní dveře byly zavřené. Nikdo cizí se tam prostě nemohl dostat. A navíc během těch pár minut že... Takže jeho odpověď byla spíš jen takový výsměch... A Slávek si dodnes myslí že to vzal on nebo někdo z jeho rodiny. I když důkaz pochopitelně nemá. Ale i jinak je to docela smutné. Prý že sousedi. A že táhneme za jeden provaz. A pak tě sprostě okradou. Tomu se musel smát. Hořce. Jak jinak. A pak mu tady chce někdo něco vykládat o sounáležitosti. NASRAT! Udělám si jen to své nejnutnější a nazdar.

Ta ztráta hodně bolela. Jistě - foťák za 20 tis.+ paměťové karty + nabíjecí baterie + brašna... Škoda asi za 25 tis. celkem. Ale nejvíc bolely ty vzpomínky. Ty fotky co ten den vyfotil a už nikdy neviděl. AnděLenka se jej snažila utišit slovy: Nebuď smutný Miri. K padesátinám ti koupím nový a lepší foťák! Ale na to už nedošlo. Takže nic k ničemu.

No a od té doby už Slávek prostě nefotí.

Vždycky když si na tuto story vzpomene tak mu naskočí scéna z jednoho starého českého (povídkového?) filmu kde v závěru stojí muž před Bohem a zpovídá se ze svých hříchů. A nakonec smí položit otázku. Bože: Kde tenkrát skončila má skleněná kulička? A Bůh mu to ukáže. Z rýny se valí voda a kulička je vzadu za rourou...

Toš tak.

__________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________

PeS: Nevěděl by někdo název filmu?

Jeden z příběhů je o tom jak se muž na slovensku v zimní bouři vydává přiznat na četnickou stanici že zabil ženu. A četníci nechápou jak se tam byl vlastně schopen dostat...