Cíťení

Aha, mně z toho vyjádření "vážit si dnů" nedošlo, že se to má týkat citu nebo vztahu k okolí. Myslela jsem, že jde spíš o pocit naplnění života, smysluplného prožívání času... Asi je to hodně široké téma. Já si naopak z dětství a dospívání vybavuju unavené a vystrašené lidi, co se bojí říkat naplno co cítí... V širším měřítku, ve společnosti. Kolem sebe jsem naštěstí měla milující rodinu a to je dnes chválabohu stejné...

Ani nevím. Je to snad jen zdání. Připadá mi, že v této době lidem daleko méně záleží na svém okolí. Opravdu ani nebyla taková perfektní doba, kterou bych si přál. Každý přece jen pociťuje období svého života jinak, tak je těžké říci kdy to bylo. Pro mě to asi byly časy, když jsem byl ještě mladší. Lidé okolo byly daleko cituplnější. Ono to bude vnímáním každého asi jinak, prostě to tak cítím, že lidé ztrácí cit postupně víc a víc. 

A kdy to, prosím, bylo? Co to bylo za časy, "kdy si lidé vážili svých dnů" víc než teď? Zkouším taky vzpomínat, ale žádné takové období si nevybavuju. 

Slovo "cíťení" mě poňekud vyďesilo.