Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBabička a krabička
Autor
Danny
Dušan dokončil svoji každodenní meditaci. Opět se mu závoj tajemství z reality i z něho samého nadzdvihnout nepodařilo. Vzal do ruky telefon a zavolal svojí sestře Nikol:
"Ahoj Niki, tak co, půjdeme do té banky?"
"Nazdar Dušane, dáme si sraz za půl hodiny v centru."
Dušan se rychle oblékl, vyšel z bytu a po chvíli čekání na zastávce nastoupil do tramvaje.
Přemýšlel. Před nedávnem mu zemřela babička a mezi její pozůstalostí se nacházela i schránka v sejfu banky, jejíž obsah měl zdědit napůl on a napůl jeho sestra.
Babička pocházela ze starého arménského rodu. Dušan sice nevyznával arménské křesťanství (ze všech abrahámovských náboženství měl trochu úzkost), ale myslel, že v babiččině dědictví určitě narazí na nějaké to duchovní vodítko, které udá směr jeho celoživotnímu hledání.
Dušanovou filosofií bylo, že když už se ocitl na světě, měl by vědět, proč tu svět je, proč je tu i on, Dušan, a teprve potom, co získá správnou "mapu", bude vědět, co dělat.
Sedl si a pozoroval lidi v tramvaji. Třeba támhleta slečna, která hlasitě promlouvá do svého mobilního telefonu: ta tyto věci zdá se vůbec neřeší, ale jen tak si žije, jak nejlépe umí. Neměl by to dělat taky tak? Myslel si, že pokud by to udělal, stále by hlodal červík pochybností.
V centru počkal na Nikol:
"Jaká byla cesta?"
"V pohodě, zajímá mě ta schránka."
Za chvíli byli v budově banky. Úředník měl krátký proslov a pak je vedl do nitra budovy.
Sjeli výtahem dolů.
Prošli dlouhou chodbou.
Otevřeli vrata, která vypadala jako od trezoru.
Objevili se v místnosti se spoustou schránek.
Úředník posléze tu správnou našel podle čísla.
Dal ji na stůl, vzal tři různé klíče a jal se otevírat.
Dušan zatajil dech.
Schránka byla prázdná.
9 názorů
Zajíc Březňák
před 8 měsíciSvižná miniatura je přes svou krátkost prázdné schránce naprosto nepodobná.
Snad je to o tom, že někteří lidé prostě žijí "jak nejlépe umí" a jiní potřebují nějaké vodítko, "mapu", chtějí se třeba dopátrat smyslu. Zdá se, že ti první jsou často šťastnější než druzí a žijí z pohledu psychiatrických vědátorů "smysluplnější" život. Ti druzí se však mohou zase ptát, zda je štěstí a smysl totéž. Pro mnohé je krásnější než dojít k cíli samotné bytí na cestě.
Svižnosti minipovídky napomáhají krátké odstavce a přímé řeči.
Danny, tentokrát si zaperlil (nehledě na errors). To je úžasný symbolický příběh, který lze pochopit dvojznačně. Může dát zklamání - materialistický přístup v očekávání, nebo duchovní. Co z nás je po odchodu. Bezva.
APodezDívka
před 10 měsíciDobrá pointa!
A taky si tak často v životě připadám.
Jako prázdná schránka.
Evženie Brambůrková
před 10 měsíciI to je poselství.
Mně se to taky líbí, jako kdyby si měli uvědomit jakou ty pěníze vlastně mají cenu.
Taky mi zní divně, že "z babiččina dědictví narazí...". Spíš je tam nešikovná ta předložka z. Co třeba "doufal, že v babiččině dědictví narazí na..."? Jinak se mi to moc líbí. Závěr překvapí, ale láká k přemýšlení, ta prázdná schránka působí symbolicky...
Gora: díky, chybky jsem upravil (i jednu, které jsem si všiml sám)
"abrahámovská náboženství" je reálné souhrnné označení pro judaismus, křesťanství a islám
Někdy jsou naše očekávání nenaplněna... ta abrahámovská víra/náboženství existuje?
Asi by se dalo pozměnit tohle sloveso: že z babiččina rodu určitě narazí na nějaké to duchovní vodítko, které udá směr jeho celoživotnímu hledání. např. že někdo z babiččina rodu určitě nalezne (objeví) duchovní vodítko, které dá směr také jeho celoživotnímu hledání.
+ překlípek: do svého mobiliního - mobilního