Můj Boss (Je ledovec) 30.díl

Můj Boss (Je ledovec) 30.díl

Změny na pracovišti!!!

U Patrika:

„Přesně tohle bych od vás potřeboval. Myslíte, že na ten úkol budete stačit?“ Otočím se k oknu a pozoruji, jak slunce stoupá stále víš, když souhlasila s podmínkami. „Ano pane Weste.“  Možná, že to dneškem právě končí. Stále jsem byl trochu ovlivněný rozhodnutím, které jsem udělal. Je to správné? Podvědomě si to myslím, i když jsem pořád trochu proti. Možná bych neměl zasahovat do jejich soukromí, jenže to úzce souviselo se vším v práci. Pěstí bouchnu do stolu, když se zrovna ozve klepání na dveře. „Vstupte.“ Isabela vejde a postaví se vedle Sylvie. Vypadaly vedle sebe jako den a noc. Sylvie byla přesné vyobrazení barbíny, které nesnáším. Blond vlasy, krásná tvář a postava zahalená do krátkých šatů. Zatím co Isabela vypadalo jako profesionál zaměřený na práci. V kostýmku, který jí byl trochu větší a nízkém podpatku se mohla řadit mezi obyčejné zaměstnance. Schovávala se za brýlemi a pevně staženými vlasy do drdolu. Co mě na ní tak přitahuje? Myslel jsem, že to rozlousknu, když si obě odkašlaly. Narovnal jsem se v křesle. „Seznamte se. Tohle je nová sekretářka Sylvie Queen. Doufám, že budete dobře spolupracovat. Sylvie bude zařizovat vše potřebné mezi oddělením Diany a Dana. Naše firma bude lépe spolupracovat, takže se snažte vycházet i tady  s Isabelou Dongovou. Materiály budete předávat buď jí a nebo přímo mě.“

„Ano pane Weste. Kdykoliv mě zavoláte, tak okamžitě příjdu.“ Mrkla na mě Sylvie a Isabela byla trochu vyvedená z míry. „Tak na co ještě čekáte? Šup do práce.“ Měl bych se držet trochu stranou, když jsem zjistil, že Isabela stojí pořád na svém místě. „Ach ano. Skoro bych zapoměl. Tady je složka na dnešní schůzku. Pokud něčemu nerozumíš, tak zavolej. Renovace byla dokončena, takže stůl máš hned vedle Sylvie. Nějaké otázky?“ Tohle byl zásah do černého. Viděl jsem jak se změnila. Oklepala se a nahodila do pracovního režimu, jako by se nic nestalo. Ta její povaha mě štve. „Ano Patriku. Uvidíme se v zasedačce.“

Isabela:

Vyšla jsem z jeho kanceláře a ještě teď byla trochu v šoku. Patrik byl najednou jiný. Vytyčil  si jasnou čáru mezi prací a soukromím. Dokonce se na mě skoro nepodíval. Se složkou v ruce se sesunu na svoji židli, kde hned vedle Sylvie na něčem pracovala. Zazvonil telefon. Bylo jí jedno, že je na mém stole a zvedla hovor. „Ano. Zapíšu vaši schůzku. Pan West bude rád. Ano vyřidím. Děkuji a nashledanou.“ Nestačila jsem se divit, jak rychle převzala polovinu moji práce včetně Patrikova diáře. Nejen, že byla krásná, ale taky byla skoro, tak dobrá jako já. Zahleděla jsem se do složky a mezitím byla Sylvie několikrát v Patrikově kanceláři. Dokonce dělala čaj místo kávy a nesla ho k němu. Všimla jsem si máslových sušenek, které nesla o něco později a já si připadala jako páté kolo u vozu. Mezi tím jsem si ani nevšimla, že mě Dan a Diana pozdravili a zmizeli v Patrikově kanceláři. Co tu vlastně dělám? Opravdu  příjdu o práci a o šanci být s Patrikem ve stejné firmě? Zatím to tak vypadalo. Vlastně jsem ho vůbec neviděla.Věděla jsem, že to jednou nastane, ale je to moc brzo. Nemůžu se s tím smířit a to uběhlo z pracovní doby teprve pár hodin a jeho přítomnost mi chyběla. Přitom stačilo vymyslet důvod, abych se k němu dostala.  

Dan jako vždycky rozrazil dveře a sám se pozval do kanceláře. To hlavní mi neuniklo. Přišli spolu! Stalo se něco? Usmířili se? Pak si všimnu Diany a jejího zabijáckého pohledu. Tady poteče Danova krev. Přesně to z ní vyzařovala a já se utvrdil, že jsem udělal dobře. „Tak co se děje?“ Dan si sedl na roh stolu a Diana zůstala stát co nejdál od Dana. „Rozhodl jsem se, že tvoji výpověď nepříjmu! Nech mě domluvit.“ Dan se snažil mi skočit do řeči, ale podařilo se mi ho včas stopnout, než by řekl další blbost. „Udělal jsem opatření, takže mezi vámi nebude docházet k žádným problémům. Ode dneška máte k dispozici sekretářku. Jmenuje se Sylvie Queen a o všem byla srozuměna. Nedovolí, aby jste se vy dva potkávali. Je to pro vaše dobro.“ Skončil jsem a čekal, kdo se ozve první. „Dobře. Zkusím to. Zatím.“ Dan byl na odchodu, když procházel okolo Diany. „Zbabělče. To si říkáš chlap?“ Opustil kancelář bez jediného slova. Zřejmě se rozhodl, že jí bude ignorovat. „No tak Diano. Měj rozum. Dan by jinak opustil firmu a to by byla škoda.“ Věděl jsem, že ho začíná mít ráda, jinak by ho nikdy nehledala po hospodách. „Ty nejsi o nic lepší!“ Zařvala a při odchodu práskla dveřmi. Asi to bude trochu skřípat pomyslel jsem si a byl rád, že odešli.

„Isabelo do mé kanceláře.“ Diana vyletěla od Patrika pěkně naježená, až jsem se jí lekla. Mám dojem, že dostanu padáka.