KRÁLOVNA

A už je zase blbě. před chvílí byl správně. No, každý ví, jak vypadá daktylská stopa, tak toho raději nechám.

A znovu. To už není možný.Udělal jsem chybu. Správně má být: úvodním tříslabičným daktylem       I-- / I- / Je zajímavé, že když jsem chybný text okopíroval, v kopii byl správně. Tak nevím.

Udělal jsem chybu. Správně má být: úvodním tříslabičným daktylem I-- / I- /

Radovane, v češtině stopový jamb - I  - I  - I (stopa -I) nemůže existovat, protože se vyznačuje přízvukem na sudé slabice, zatím co čeština má normový přízvuk na první. Je tedy třeba uměle přesunout přízvuk na sudou. To můžeš udělat tzv. předrážkou, nepřízvučnou slabikou. V čisté podobě bude takto realizovaný jamb trochejem s předrážkou  Oddělím stopy symbolem/ : -/ I- / I-. Z  toho vidíš, že, půjde li o jamb bude dělení procházet středem toho, co by mělo být jambickou stopu. Proto nestopový jamb. K přízvuku na sudé slabice se můžeš dostat i úvodním příslabičným daktylem. I--/ I-. Výsledek bude opět nestopový. U rýmů se střídá ženský trochejský  rým I - s rýmem mužským I-I (v podstatě, ve smyslu předchozího tvrzení, také trochejským) . To budí představu daktylu I-- a také se tak asi většinou bude vyslovovat. Jambického dojmu můžeš dosáhnout alespoň přibližně tlačením hlavního veršového nebo větného přízvuku ke konci veršů.

Safián - každej lichej verš mi zavání daktylsky

Safián - neznám "nestopový", čím se vyznačuje?

Je to v českém nestopovém jambu.

Lami, 

ty úvodní metafory ale čtenáři navozují úplně jiné představy o popisované lesní královně (královna zrcadel, vládkyně her a smíchu), než jaké jsou nakonec objasněny.  

Mně škodí sršni, přesto jsou krásné a to platí i o včelách. Já tu báseň tak chápu, i když taky nejsem básník. Důležitější je asi to, zda ti to něco řekne. Pravidla někdy svazují ruce...

Litarts - Je to těžké. Já moc nerozumím tomu, co píšete vy a vy zase nechápete mne. Smiřme se s tím tedy a buďme přáteli i přesto nebo se alespoň tolerujme. Víc k tomu nemám co říci.

K3 -  nezavrhuji současnost ani současnou, (moderní, chcete-li) tvorbu. Jen jí někdy nerozumím a proto ji nemohu hodnotit a ocenit, což je ovšem můj problém. 

Lami,

báseň postrádá obsahovou logiku. Zpočátku veršuje o nějaké usínající lesní královně se spanilou lící, jíž nechybí půvab, ale nakonec se z ní vyklube královna ve včelím hnízdě. Buď to tedy bude v opěvných metaforách o nějaké lesní královně, nebo metaforicky o královně ve včelím hnízdě, s rojem bzučících, ochranných včel kolem něho. 

Tak to je moudré. Mám podobný názor. Ale líbí se mi i ta složitá, stará i současná. Chtěl jsem říct že nemohu zavrhnout současnost když jsem její součást. To mi nejde dohromady. Ale spousta věcí se mi taky nelíbí.

Hezký začátek sonetu, zřejmě. Jako vždy.

Nejsem básník, nikdy nebudu a kdybych byl, psát na zakázku bych nesvedl ani nechtěl. 

Nevím, co znamená psát současně. Vím, co se mi líbí a co ne, mnohému nerozumím ale to se ode mne dá očekávat. Starší poezie mě oslovuje víc, a myslím, že je pořád všem srozumitelná. I těm, kteří básně běžně nečtou. Proč ji tedy zatracovat. Snad zde na Písmáku může každý působit svobodně a tak jak umí. Nikoho nenutím, aby moji stránku navštěvoval.

K3 - my máme uzavretý pakt o neútočení. Ja nechám ich hniezdo na povale...

Susedia sú politická strana....

Já taky a nevím si s nimi rady, dokáží každé jablko či hrušku nahlodat.

viac  súce prichádzam do styku so sršňami, ale aj tie možno majú kráľovnú.

Sladké bzučení. Čím dál hezčí.

Teď čtu Safiánův komentář, zajímavé, dopoledne jsem chtěla k této básni napsat, že mi připadá, jako by ses vydal docela originálním směrem ve vázaném verši, že si vytváříš vlastní, romantický a smysluplný styl psaní...

Ta je opravdu pěkná, tak opojně plná. Je v ní i záblesk osobitosti. První krok k obnově vázaného verše.

Zajímavá otázka. Slibuji, že o ní budu přemýšlet 

A ty si leštíš cizí ego, pane "vlídný a upřímný" ?

Ne o současnosti, současně. Jako vždy, všechno špatně pochopíš a leštíš vlastní ego

Norsko,

někteří lidé, jako třeba já nebo Lami, mají současnosti plné zuby. Tak proč o ní ještě psát básně? Fuj!

Aristokraticky a noblesně středověké. Tak jo. To už máš za sebou. A teď něco současného 

Báseň má překvapivý, nečekaný konec. Umím si ji představit s pěknou, romantickou ilustrací, na které by byl lesní interiér lesa, úl v dutém stromě a slavík. Moc hezké. Tip.

Jsem také "klasik" a shodou okolností právě taky píšu básničku o slavíkovi. Posílám na ukázku první sloku:

Tak půvabný a teskně proměnlivý

je slavíkův zpěv - jak by tisíc jiných

v něm naříkalo...  Myslím na odstíny

těch tónů - stonů, repertoár tklivý...