Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTři mladíci
Autor
Day-Dream
Byla mladá a krásná. Měla blonďaté vlasy, světlou pleť, štíhlou postavu a svou chutí do života přitahovala nespočet mladíků. Dvořila se jí spousta z nich. Když si uvědomila, že si může vybírat, chtěla toho využít.
První z mladků, který se mohl dát do boje o její srdce, byl krásný modrooký sportovec z vedlejší vesnice. Líbila se mu už dlouho. Rande probíhalo dobře, povídali si a smáli se. Bylo jim spolu tak dobře, až se jim zdálo, že hodiny ubíhají jako zběsilé. V některých chvílích si začala říkat, jak by se její jméno hodilo k jeho příjmení. Když na závěr společně čekali na autobus, ohromil ji. Otočil se k ní zády a poprosil ji: „Mohla bys mě poškrábat na zádech?“ Vytřeštila oči a rozpačitě se usmála. „Teď? Tady? No, víš, já se nakonec spíš projdu.“ Jedna věta ukončila jejich překrátký románek.
Druhý mladík byl vysoký, černovlasý a velmi charismatický. Jen málo chlapců se jí tolik zalíbilo už na první pohled. Po několika schůzkách ji pozval na tanec. Jeho taneční pohyby připomínaly zásah proudem nebo nějaký záchvat. Při tradičních tancích se mu nepodařilo pošlapat nohy jen jí, ale i několika lidem na parketu okolo. A ten nulový smysl pro rytmus! Bohužel, i tento krátký vztah byl odsouzen k zániku.
U třetího mladíka nechtěla nechat nic náhodě. Rande navrhla uskutečnit na tanečním parketu. Na místě byla i restaurace, která byla vyhlášená svými delikatesami. Na rande ji vyzvedl upravený, příjemný, pohledný mladík, jehož ladné pohyby naznačovaly, že tanec pro něj nebude žádný problém. Skutečně tomu tak bylo. Užívali si příjemné chvíle, byli nejkrásnějším párem večera a nesčetněkrát protančili celý sál. Když se tance nabažili dostatečně, jásala, že je tak skvělý tanečník a něco jí říkalo, že tenhle po ní škrábání na zádech nejspíš chtít nebude. Co se ale stalo potom, to předčilo všechny nemilé zkušenosti. „Tatarák, co to může být?“ podivila se. „Zeptáme se,“ navrhla. „Nemusíme, je to výborné. Bude ti to chutnat,“ odpověděl velmi přesvědčivě. Přinesli jídlo. Na vrcholku hory ze syrového masa zářil vaječný žloutek jako slunce. Do jídla se pustil, jako by týden nejedl. Myslela si, že omdlí, udělalo se jí tak nevolno, že vyběhla pryč a utíkala, jak nejdál to šlo.
***
Za měsíc oslaví 50. výročí svatby.
„A nesmíme zapomenout na tatarák, víš, jak ho zbožňuju!“
Hudba bude hrát, ale tančit budou jen „mladí“, tedy ti mladí, kteří to umí.
„Můžeš mě ještě poškrábat na zádech?“
16 názorů
Kdepak, ani to nejmikroskopičtější škrábnutíčko. Však mi také nehrozilo pražádné nebezpečí, když jsem se choval dušínovsky a napsal čistou (pojem „nahá“ se mi v tomto případě moc nehodí) pravdu.
Kočkodan: děkuji za vtipný komentář! Snad jsi neskončil s vážnými škrábanci.
Ať se na mě vrhnou všechny naše čtyři kočky a strašlivě mne poškrábou, jestli lžu, když ti píšu, že se mi tvoje dílko líbilo. :-)
Janina6: Děkuji za tip, komentář i kritiku. Přesně to bylo mým záměrem.
Pěkný příběh ze života. Krásně ukazuje, kde končí naše zvyky a představy, když se opravdu zamilujene... najednou některé věci přestanou být tak moc důležité a mnohé "chyby" toho druhého rádi přehlédneme. A to je asi dobře, protože jinak by nevznikl ani jediný pár ;)
Čekala jsem, jak příběh dopadne, a vida - první vztah se z epizody proměnil v dlouholeté soužití.
Měl jsi dobrý nápad. Asi bych se vyhýbala příliš běžným popisům postav a snažila se je čtenáři přiblížit oklikou, z pohledu jiné postavy nebo nápaditějšími slovy. Příkladně:
Byla mladá a krásná. Měla blonďaté vlasy, světlou pleť, štíhlou postavu a svou chutí do života přitahovala nespočet mladíků. Dvořila se jí spousta z nich. Když si uvědomila, že si může vybírat, chtěla toho využít.
V blízkosti dívky se vyskytovalo několik nápadníků. Obdivovali její štíhlou postavu, blond vlasy, ale mládence snad nejvíc okouzlila očividná chuť do života...
Jinak dobré...
V tomto případě je to i o tom, že někteří předpokládají, že se každý na prvním rande chce ukázat v co nejlepším světle, ale někteří to berou tak, že je potřeba být co nejúpřímnější, pokud je na něm něco zvláštního, je potřeba na to hned upozornit.
Zapomněl jsem připomenout překlep: ...na máistě /to má být asi na místě/.. byla i restaurace.
To je dobré podobenství o vybíravosti. Tak nějak to opravdu bývá. Pointa není okatě zintenzivňovaná, ale vyplouvá na povrch pomalu, tak to má být. T.
Jamardi, děkuji za tip a za kritiku.
Třeba měl tvůj nápadník sledování hororů jako prioritu. Ty se ale časem mění a kdoví, třeba pak litoval, že kvůli tomu odešel.
Možná je pravda, že kdokoli může dělat cokoli. Ale kvalita se bude lišit. Vlastně snad vše se bude lišit. „Když dva dělají totéž, není to totéž.“
Ono jak kdy a co. Ale věřím tomu, že co jsi napsal, se klidně mohlo stát.
Mně se stalo na jednom rande, že kluk řekl: "Vždycky jsme se těšili na horory, které dávali v noci v televizi. To bylo něco, že?" A já jsem se zatvářila nechápavě, protože se na horory nedívám ani nechci. A on řekl: "Tak to teda, ne, to nemá cenu!" a okamžitě odešel. A to nebylo jen kvůli těm hororům, nelíbila jsem se mu už předtím. Ale nevím jestli ho můj nezájem o horory tak moc vytočil nebo to byla jen záminka jak rychle odejít a nemarnit čas.
Zrovna včera jsem do jednoho kometáře napsala, že lidé jsou určitého typu a to nejde příliš měnit. Třeba zrovna ta Betty MacDonaldová. Pořád chodila na kurzy těsnopisu a psaní na stroji a nikdy se to nenaučila tak rychle jako její sestra Mary. A také nedokázala dělat tisíc věcí najednou jako její sestra. Zato napsala knížky, které se mi líbí, kromě toho, že jsou humorné, umí i pěkně popsat každou postavu, která tam vystupuje, ne povrchně, ale tak, že o ní přemýšlí. Její sestra Mary též napsala knihu, dostala jsem ji k Vánocům, a ta je o ničem, bezduché žvásty, jen chtěla napsat knihu, aby dokázala, že "Kdokoli může dělat cokoli" jak prý tvrdila.