Sen

Jsou i sny z nespavosti.

Sny jako z říše za zrcadlem.

Sny z malátné mlhy, z níž se nemůžeš probudit

Už kolikátou noc.

Z níž se probudíš jen tehdy, když usneš.

A to se ti s bušícím srdcem nemůže nikdy podařit.

V tom mém se prochází Bůh

Jako oblíbený hodný kápo lágrem.

Vlídně se dívá na mukly,

Jež tu neumírají hlady ani vyčerpáním,

Zato se rozkládají jedovatým strachem,

Kdy a odkud přijde příští rána a kam dopadne.

Poplácá po zádech a nabídne cigaretu.

„To bude dobrý, kámo, věř mi,

Můžu pro tebe něco udělat?“

A ty se třesoucím hlasem svěřuješ

Se vším, čeho se bojíš tak, že ani nedokončíš větu,

Se vším, co tě tu drží při životě.

A Bůh poslouchá a vážně přikyvuje,

Chápavě, povzbudivě, plný soucitu.

A když tě příště potká, přesně ví,

Kam udeřit.