CHUDÁČCI - Veletrh podivností

Životní dílo spisovatelky Mary Shelley „znásilněné“ audiovizuálním obžerstvím a duševními pochody řeckého mimozemšťana. Metafyzická odysea sondující ženskou sexualitu, nezávislost a základní principy humanismu. Zde bych mohl recenzi na aktuální snímek řeckého režiséra Yorgose Lanthimose klidně ukončit, ale neudělám to. Za důvodem, proč si poněkud úchylné leč inteligentní sci-fi Chudáčci (2023) zaslouží větší pozornost, stojí jeho divácká vstřícnost, respektive až překvapivá doslovnost. Jde bezesporu o nejpřístupnější film řeckého podivína, který má i přes svou myšlenkovou nadstavbu relativně přímočarý děj ozdobený podmanivou obrazovou fasádou a prvotřídními hereckými výkony. Lanthimos našel vyvážený kompromis mezi čistokrevným uměním a komerční kinematografií. Dokázal úplně to samé, co před lety dánský režisér Nicolas Winding Refn ve filmu Drive (2011), který byl také divácky vstřícný, ale zároveň nepopíral režisérův specifický rukopis osvojený ve změti špinavých kodaňských ulic.

Řecký vizionář má asi dlouhodobé problémy s otázkami rodičovství. V klaustrofobní sociální studii Špičák (2009) nám představil model rodiny, v níž rodiče drží své ratolesti izolované od zbytku světa. Dům, zahrada a vysoký plot je vším, co tři sourozenci znají. Žádný internet, rádio, televize ani noviny. Pouze překroucená pravda a výchovné metody stanovené otcem a matkou. I když jsou sourozenci dospělí, jejich mentální schopnosti dosahují úrovně desetiletých dětí. Finální scéna ukazuje jednu ze sester, které se v kufru auta podaří propašovat ven. Pravý, otevřený svět plný neznámých možností čeká. Dívka se rozhlíží a obrazovka tmavne. Přesně tam, kde Špičák končí, Chudáčci teprve startují. Fyzicky angažované herectví Emmy Stone sleduje barvitou cestu hrdinky Belly Baxter. Sotva mluvící a trhaně se pohybující dívky z laboratoře, která podnikne spektakulární dobrodružství dychtivého samouka, aby se stala dokonalou verzí samostatné ženy.

Yorgos Lanthimos je u vytržení, když může skrze stříbrné plátno opakovaně ukazovat extrémní způsoby chování v prostředí, které charakterizují ustálené společenské konvence, striktně daná pravidla a řád. Režisér se k těmto idejím neustále vrací a patrně jej něčím fascinují. V každém filmu se nachází zhoubná moc v podobě nějaké bizarní formy autority (rodiče, klinická laboratoř, aristokracie) a vzpouzející se postavy, jež do řádu vnášejí chaos. Kolem těchto postav ční do výše masivní společensko-etické a totalitní hradby, přičemž jejich zbouráním se postavy osvobozují (úspěšně i neúspěšně). Chudáčci v zásadě vypovídají o tom samém, akorát že tentokrát se tak děje ve vizuálně, obsahově a režijně nejlepším filmu, jaký Lanthimos doposud natočil.

Bella Baxter (odzbrojující Emma Stone) žije ve viktoriánském Londýně uvnitř moderní vily, kde jí kromě služebnictva dělá společnost i její Bůh/otec Dr. Godwin Baxter (Willem Dafoe). Slovíčko „Bůh“ výslovně používá Bella a má to svůj důvod. Tajemná žena své oči poprvé otevřela v útrobách doktorovi laboratoře. Excentrický Godwin Baxter je tedy jejím stvořitelem i pomyslnou otcovskou autoritou. Otázku, jakým způsobem vlastně doktor ženskou verzi Frankensteina přivedl k životu, nechám pod pokličkou, neboť jde o klíčovou informaci celého filmu. Věřte, že myšlenka je to krajně praštěná a pověsti Lanthimose nedělá ostudu. Při odhalení tohoto tajemství života budete vypadat asi stejně jako já. Nevěřícně kroutit hlavou a pitomně se u toho usmívat. Bella má sice tělo dospělé ženy, ale její mentální stránka není s tělem synchronizovaná, abych citoval pana doktora. Chová se jako dítě. Někdy vzpurné a vztahovačné, jindy radostné i bezelstné. Její motorické schopnosti ještě nejsou úplně přirozené. Kolíbavá chůze, trhavé pohyby. Zná význam slovíčka „empirický“ a přesto se vzteká a rozbíjí talíře, pokud není po jejím. S nadšením se prohání chodbami vily na své „dětské“ tříkolce, aby o pár chvil později zjistila, že sahání do vlastního rozkroku jí přináší nepoznanou slast. Bella začíná zlobit.

Pro časově stále náročnější a nevyzpytatelnější Bellu, jejíž znalosti rostou geometrickou řadou, nalezne doktor výpomoc v podobě mladého studenta medicíny Maxe McCandlese (Ramy Youssef). Mladý muž je nevšední ženou fascinován. Dokáže se smát jejím dětinským hrám, ale stejným způsobem ho pravidelně šokuje i ultimátní upřímnost, s jakou si Bella vůbec nedělá hlavu. Třeba když si uprostřed večeře začne soukat okurku… ano, přesně tam dolů. Proč ne, když je to tak příjemné? Dr. Baxter tuší budoucí problémy. Proto pobídne McCandlese, aby se s Bellou oženil a tím jí udržel pod kontrolou. Tíhou vnějšího světa nepolíbená žena souhlasí, ale její zvědavost a neustále se vyvíjející inteligence začínají lámat pouta nedobrovolného žaláře. Bohémský právník a sexuální labužník Duncan Wedderburn (Mark Ruffalo), který upravuje podmínky manželské smlouvy, podlehne pokušení poznat ženu osobně. Pod lstivým lákáním na četná tajemství širého světa a podněcováním rostoucího sexuálního apetitu Bella učiní zásadní rozhodnutí. Společně s právníkem vyrazí na objevnou pouť lemovanou sexem, sebepoznáním, surrealistickými obrazy a totálně ujetými steampunkovými kulisami.

Váhavé krůčky od osidel čistokrevného artu, až po sebevědomý vstup na půdu komerční kinematografie lze pozorovat napříč celou tvorbou Yorgose Lanthimose. Jako by režisér celá ta léta ladil svou myšlenkovou a obrazovou poetiku, osekával ostré hrany a snažil se absurdně cynický humor předložit masám. Zřetelné prvky režijní metamorfózy (srozumitelnější scénáře, celistvé dějové oblouky, živější herectví) můžeme nalézt již v provokativním Humrovi (2015) nebo historickém dramatu Favoritka (2018). V mých očích však oba snímky trpí shodným problémem. Výrazně slabší druhou polovinou, která vyšumí do prázdna. Teprve Chudáčci v sobě mají, kromě precizní řemeslné stránky, konzistentní tah na branku, jež navzdory tučné stopáži nepoleví až do samotného konce. Přesně dávkované frky, postupné odhalování různých prostředí a jejich cyklické střídání, důkladně probádané nosné téma a Bella. Právě díky zmiňované Favoritce nalezl režisér svou múzu Emmu Stone, která má na úspěchu Chudáčků lví podíl.

Pokud je mi známo, Lanthimos s ní počítá i v dalším připravovaném projektu. Není divu, že se Emmy Stone nechce zbavit, jelikož by jen těžko hledal herečku, která by před kamerou byla ochotna předvádět tak odvážné herecké kreace. Taková spolupráce přináší oboustranné výhody, obzvláště pokud uvážíme, že řecký režisér je zatím jediný, kdo z herečky dokázal vydolovat zlato. Stone se na Chudáčcích podílela jako výkonná producentka. I když tedy mohla mluvit do kostýmů a hereckého obsazení, poslední slovo měl vždy režisér. Ale na tom až tak nesejde. Tím, že Lanthimos umožnil herečce nahlédnout pod roušku produkčních tajemství, jí dopomohl k lepšímu splynutí s projektem a především se svou postavou. Bella je bez nadsázky životním výkonem Emmy Stone. Protože v úvodu připomíná Bella nepopsaný list papíru, mohla si ji herečka doslova „vyrobit“ na míru. S režisérem probírala vše, co vás jen napadne. Frekvenci mrkání, hlasovou modulaci, barvu vlasů, pohyby, způsob vyjadřování atd. Do přípravy na roli vstoupily i konzultace s dětskými psychology, lekce tance, pohybová choreografie a další nezbytné střípky dotvářející jedinečnou podobu Belly.

Považuji za opravdu nevšední zážitek pozorovat na vlastní oči tak mimořádně obtížný herecký part. Podle mého soudu šlo o nanejvýše riskantní podnik. Pokud se herec snaží napodobit dětské chování, může se namísto humoru dostavit jen pocit trapnosti. Tohle však pro Chudáčky neplatí. Divák napříč dějem pozoruje úchvatnou proměnu. Emma Stone svou Bellu fyzicky i psychicky posouvá od vzteklého fracka, jenž používá infantilní verbální fráze, až po sebevědomou ženu, v jejichž ústech dozrávají plody intelektualismu. Navíc má tato mentální rekonstrukce značný vliv na další postavy, což je potěšující, neboť většina vedlejších postav (hlavně muži) spadá do kategorie sobců, žárlivců, manipulátorů a egocentriků. Je vskutku milé sledovat, jak Bella všechny ty citové zakrslíky a namyšlené panáky rozsekává svým ostrým verbálním mečem.

Do fáze sexuálně svobodné ženy, která ostatním zadává příkazy, se ale Bella musí dostat postupně. Díky půvabně ujetému audiovizuálnímu kabátku ovšem investovaného času určitě nebudete litovat. S „pouhými“ pětatřiceti milióny dolarů, maďarskými exteriéry a ateliéry Origo Studios v Budapešti vykouzlil Yorgos Lanthimos fantasmagorickou vizi, do níž proniká gotika, steampunk i architektonická volnost pramenící z faktu, že čas ani prostor nejsou nijak přesně definovány. Celý svět je deformován patriarchálními mocenskými rozdíly, což kameraman Robbie Ryan ještě umocnil častým užíváním širokoúhlých objektivů vytvářejících kruhový obraz (takzvaný princip rybího oka). Úvodní scény mají téměř černobílé tónování, ale okolní svět je výrazně ovlivněn secesním designem vycházejícím nikoliv z přírody, ale pozemských témat. Venkovní prostory jsou natřeny hyperreálnou paletou barev, jež odrážejí Bellinu touhu po nových zážitcích. Nebe nad mořskou hladinou zářící všemi barvami duhy, roztodivné přístroje, o jejichž účelu můžete pouze spekulovat, akvária vsazená do městských objektů, falické dekorace, kostýmní extravagance, živé slepice s prasečími hlavami nebo taneční vystoupení Belly, které z hlavy jen tak nedostanete. Hotový blázinec.

Experimentální pouť Belly začíná v Lisabonu, kde jí právník a únosce v jedné osobě Duncan Wedderburn zasvětí do tajů sexu. Divoká, společenskými konvencemi nesvázaná Bella, je ale nesmírně zvídavá a tím pádem těžko kontrolovatelná. Žárlivý Wedderburn ji proto naloží na výletní loď, odkud není úniku a doufá ve spokojenou plavbu. Na palubě se nachází další zajímavý pár. Svobodomyslná stará dáma Martha von Kurtzroc (německá legenda Hanna Schygull) a černošský nihilista Harry Astley (Jerrod Carmichael). Tihle dva dokáží skrze literaturu, filozofii a palčivé existenciální otázky posunout intelekt Belly na další úroveň. Během zastávky v Alexandrii je Bella šokována pohledem na hladem umírající děti. Hranice mezi luxusními prachovými polštáři a neskutečnou bídou je tak tenká. Bella si usmyslí změnit svět a veškeré peníze, které zhýralý právník ukořistil hazardem, věnuje na pomoc dětem. Přesněji řečeno předá truhlu s penězi jednomu námořníkovi a poprosí jej, aby je doručil. Geniální scéna. Bella uvažuje jako rozumný, empatický člověk, ale stále si udržuje i počáteční dětskou naivitu, jelikož jí nedochází, že cizím lidem se peníze prostě nedávají. Zato Wedderburn si to uvědomuje až moc dobře.

Zruinovaný pár je nucen vystoupit v Marseille a zamíří do Paříže. V tuto chvíli už Duncan Wedderburn připomíná uzlíček nervů sešrotovaný finanční nouzí a nevyzpytatelným chováním Belly. Znáte to. Sedíte v luxusní pětihvězdičkové restauraci s přáteli. Smyčcové kvarteto vyluzuje uklidňující tóny, vybrané jídlo dráždí chuťové pohárky a drahá polovička začne znenadání a nahlas hodnotit tvar a barvu vašeho penisu. To dokáže zabít chuť k jídlu. Právě tyto nečekané údery palicí do striktně daných zásad společenského chování dokáží způsobovat nekontrolovatelné záchvaty smíchu. Emma Stone má opravdový komediální talent a dokáže všechny praštěné situace bez problémů prodat.

Mark Ruffalo je rovněž kouzelný. Zeleného Hulka nechal herec za sebou a představuje se v mimořádně zábavné poloze, ve které jste ho doposud neměli možnost vidět. Charismatický, svůdný, slizký, hysterický a v závěrečné třetině zábavným způsobem patetický. V ulicích Paříže Bella zjistí, že peníze se dají vydělat i sexem. Proč se nevydat touto cestou, obzvláště, když má sex tolik ráda? Nový směr pro Bellu, poslední kapka pro Wedderburna: „To je to nejhorší, co může žena udělat!“, říká pokrytec, co ohne každou na potkání.

Bella se v Paříži věnuje studiu socialismu a prožívá další bizarní sexuální dobrodružství, jejichž vrcholem je otec, který s Bellou souloží před nezletilými syny, aby je připravil na život pravých chlapáků. Samozřejmě, že u toho, podobně jako pedagog, komentuje každý pohyb. Jakmile je Bellin nenasytný hlad po znalostech ukojen, může se vrátit mezi zdi Baxterova sídla v Londýně, kde dojde k poslednímu dějství.

Samotný Dr. Godwin Baxter je dalším prvkem zapadajícím do mozaiky režisérova celistvého obrazu. Tvář po „cronenbergovsku" namaskovaného Willema Dafoea vypadá jako špatně slepená váza. Po těle celá řada záhadných i groteskně vypadajících jizev jakožto upomínka na dětství, kdy jej šílený otec podroboval vědeckým experimentům. Baxter asi otce miloval. Minimálně tomu chce věřit. Vědecká zvědavost rovná se zkušenost a tomu doktor rozumí. Jde o relativně empatického muže, jehož limitují konzervativní dogmata a tělesné zvláštnosti. Baxter třeba nemá orgány produkující trávicí šťávy. Před každým jídlem si je do břicha musí napumpovat speciálním přístrojem, přičemž během říhání vypouští z úst vznášející se bubliny, ve kterých jsou uzavřeny nežádoucí plyny. Už jsem zmiňoval, že film natočil Yorgos Lanthimos?

K Chudáčkům mám jen pár výhrad. Nejsem žádný puritán, ale na můj vkus je těch chlupatých těl a odhalených pánských penisů až moc. I přes velký posun režiséra, jeho postavy stále připomínají klíčkem natáhnuté maňásky, co se pohybují v přesně daných drahách, čímž je mě osobně znemožněno emoční napojení. Je krásné ten karneval podivností sledovat a Belle člověk upřímně fandí, ale rozhodně nejde o film, kde by mi na vedlejších postavách nějak zvlášť záleželo. I přes opulentní výpravu má člověk občas pocit, že sleduje inscenaci experimentálního divadla. Na jednu stranu jde jistě o tvůrčí záměr a ochrannou známku režisérových postupů, ale určitě nejsem jediný, kdo může tento přístup vnímat v rovině rušivého elementu.

Tony McNamara napsal scénář na základě knihy s ukrutně dlouhým názvem Poor Things: Episodes from the Early Life of Archibald McCandless MD, Scottish Public Health Officer (1992), od skotského spisovatele Alasdaira Graye. O knize ani spisovateli jsem v životě neslyšel, tedy netuším, nakolik z ní scénář těží. Nicméně, výstavba příběhu je přehledná, nehledě na parádně ujeté dialogy. Myslím, že McNamara má specifický humor řeckého podivína opravdu v malíčku. Chudáčci jsou zkrátka učiněným veletrhem podivností, kde všechny důležité segmenty bezproblémově fungují a vzájemně se podporují. Od „chorého“ hudebního doprovodu Jerskina Fendrixe, svérázných kostýmů Holly Waddington, jež dokonce odrážejí vnitřní proměny Belly, až po výtvarný design Shony Heath a Jamese Price.

Yorgos Lanthimos se ocitl na tvůrčí křižovatce. Ačkoliv se v jeho novince opakují totožné režijní vzorce a tematické nápady, vše je nyní daleko větší a především lépe stravitelné. I tak věřte, že jsem vynechal desítky nejrůznějších detailů a dějových překvapení, které je v Chudáčcích radost objevovat na vlastní pěst. Svým budoucím počinem se režisér buď vrátí ke kořenům, čímž dost možná skončí v bizarním bludišti svých vizí, podobně jako zmiňovaný Refn. Může ovšem pokračovat v nově nastaveném kurzu a přiblížit se k branám komerční kinematografie až nadoraz. Doufám v druhou možnost. Bizarních, lehce cynických snímků s originálním humorem je jako šafránu. Lanthimos úspěšně dokazuje, že může zůstat svůj a přitom servírovat divácky zajímavé filmy.

Verdikt

Soft-porno, komedie, sci-fi i drama. Snímkem Chudáčci překročil řecký mimozemšťan Yorgos Lanthimos pomyslný Rubikon. Odstranil přebytečnou vatu i línou statickou kameru a výsledek potunil úžasnou výpravou, kterou zdobí životní výkon Emmy Stone.

Hodnocení 

8/10