PROU ( DĚNÍ )

podivné stromy, nahé a vysvlečené
z pyžama, korálků
opěšalý zlatým deštěm
přemýšlím, jak je zapsat
do písničky
ani suchá nit nezůstane
po boji a po průtrži mračen

osiřelé houpačky
budovy v ulici, rostoucí zuby v dásni
bují vrbami
já, nebohá samotářka
svěřím se sama sobě

otekly městem, hřbitovem
mraky, taky
za noci u lavičky, i pod ní
oharky v ležaté osmičce
nepodařené malůvky
pod kůží

spása čeká vyvolené
stačí vytočit číslo
v knize po životě
nedostane se u vlhké zdi na všechny šneky,
i ty mrtvé...