Kdo přenesl tu horu?

        Stáhl si prsteny a dal je na váhu. 
        Rád pozoroval tyhle staré váhy, které vyhledávaly vzájemně svoje jazýčky jak předehru k milování. 
        Proto chodil právě do této zastavárny. 
        Obsahovala mnoho starého, co už ty ostatní podniky vymazaly. 
        Už jenom ty váhy s displejem, kde jen vyskočí nějaká čísla. 
        Jednou to zkusil, protože dávali lepší ceny, ale ten displej.
        Peníze prostě nejsou všechno, říkal si, ale zároveň měl pocit, že ta věta je ohlupující hříčka pro chudáky. 
        Asi jako když jim slibují nebe. 

        Herci tahali svá jména z klobouku. 
        Každý chtěl hrát hlavní roli. 
        Nemohli se shodnout. 
        Pod stolem bylo strašně moc opilých Popelek.
    Měl by jednou ty své prsteny nevyplatit.
        Třeba by se pak už nevrátil.

        Žádnou roli nemáme do smrti. 
        Snad jen pohlaví. 
        A ani to už dneska neplatí. 
        Lidé jsou v sobě často jiní a chtějí mít něco jiného na hraní. 
        Kloboučku hop!
        Člověče nezlob se!
        V zastavárně se bude otevírat v devět.

PS.
        Toužil věřit.
    Chtěl věřit.
    Ale věřil jen v jediné.
    Že sobě věřit nemůže.